Poloměstský okruh Gillese Villeneuva je charakteristický střídáním velmi pomalých zatáček a dlouhých rovinek, na kterých je nutná co největší akcelerace. Zejména za první šikanou, kde následuje stoupání do kopce.
"Pokud jde o náš V10, v Montrealu není co řešit. Motor musí být tak silný, jak jen to jde," vysvětluje Rémi Taffin. "Z pomalých zatáček je potřeba maximální akcelerace, je to typický okruh, kde motor funguje stylem "on/off" - jezdci neustále naplno brzdí nebo naplno akcelerují. Doba, po kterou je plynový pedál stlačený jen částečně je tu velmi krátká, jen v několika středně rychlých zatáčkách. Většina okruhu se jede na plný plyn."¨
"Rozhodující je točivý moment motoru. Spolu s dobrou trakcí umožňuje tu nejrychlejší akceleraci. Hodně záleží také na nastavení převodových stupňů v závislosti na křivce točivého momentu. Síla motoru musí být co nejlépe využita."
"Musíme počítat i s tím, že vozy jezdí často dlouhou dobu těsně za sebou v aerodynamickém stínu, tak jako Fernando v roce 2003. Svoji roli na nejdelší rovince sehraje i vítr. Musíme najít kompromis mezi nastavením pro kvalifikaci a závod, kde se aerodynamický stín hodně využívá."
"Dalším problémem je chlazení. V Montrealu se na trati často objevují listy ze stromů a tráva. To může chlazení omezit a zkrátit tak životnost motoru. S tím vším musíme počítat."
Foto: Renault F1 Team
Komerční sdělení
