Gilles Villeneuve padl Wolfovi do oka prakticky ihned, když bravurním testem porazil zkušeného Chrise Amona, jenž pro Waltera testoval vozy více kategorií. Logicky se tak nabízí otázka, proč se tento legendární Kanaďan neposadil do Wolfova vozu. Připomeňme si tyto události v jednom z rozhovorů, které někdejší majitel stáje F1 poskytl.
Jak si vzpomínáte na první setkání s Gillesem?
Poprvé jsem si ho všiml ve Formuli Atlantic. Pak pro mě jezdil Can-Am. Jednoho dne mi zavolal commendatore Enzo Ferrari a požádal mě, abych se spojil s Gillesem a oznámil mu, aby navštívil Maranello. Takhle jednoduché to bylo, šel tam a upsal se Ferrari.
Chtěl jste ho angažovat do vlastního týmu?
Samozřejmě, nabídku dostal, po odchodu Schecktera jsem o Gillese stál. Ale v mém týmu bylo hodně Britů, Harvey Postlethwaite, Peter Warr a další. A ti hlasovali pro Jamese Hunta.
Mrzelo vás, že od vás odešel Scheckter k Ferrari?
No, vlastně ne. Když jsem do F1 přišel, plánoval jsem tak dva, tři roky. Najal jsem nejlepší lidi v paddocku, a to Jodyho přesvědčilo, aby podepsal smlouvu. Viděl, že máme nejlepší kluky, já do týmu vložil víc peněz než kterýkoli jiný tým v té době. Takže jsme vyhráli náš úplně první závod v Argentině, poté v Monaku a Kanadě. Jedenáctkrát byl Jody na stupních vítězů. To byl do jisté míry zázrak. Kdyby nedošlo k nehodě nebohého Toma Pryce v JAR a k defektu pneumatiky v Long Beach, mohli jsme vlastně vyhrát titul. Ale pak jsem postupně ztrácel zájem.
Co pro vás znamenal Gilles?
Celkově byl velmi, velmi příjemný člověk. Trávili jsme spolu hodně času. Byli jsme nějaký čas sousedé v jižní Francii, bydleli jsme 500 metrů od sebe. Přestěhoval se do Evropy se svým manažerem Gastonem Parentem. Často mě v mém domě navštěvoval s manželkou a dětmi. Jacquese (pozdější mistr světa) jsem poznal, když mu bylo pět let, hrál si u mě na zahradě. Po nějaké době se ale odstěhovali do Monaka.
Často slýcháme šílené příběhy, jak Gilles pilotoval váš vrtulník...
Helikoptéra není auto. Pokud havarujete, tak téměř jistě zahynete. Je to hodně citlivý stroj a on to věděl, nepilotoval ho jako závodní vozy. I v tomto směru měl velký talent.
Jak vnímal Gillese commendatore Ferrari?
Byl jeho miláček, měl ho opravdu rád. V té době jsem vedle Lamborghini měl i Ferrari a pokaždé, když jsem ho vezl do továrny na návštěvu, příjemně jsme se starým pánem poobědvali. Gilles u toho kolikrát nebyl, ale Enzo na něj vždy pěl ódy.
Jak vzpomínáte na Montreal 1978 - byl to velký kanadský triumf?
To je jednoduché. Poslední závod na trati v Mosportu vyhrál Scheckter v mém autě. Starosta mi pomohl uvést v život nový okruh v Montrealu. Když Gilles vyhrál a Jody byl druhý v mém autě, následovala opravdová kanadská party a všichni byli šťastní. Byl jsem dost mazaný a požádal premiéra Pierra Trudeaua, aby přijel, což byla pro Kanadu obrovská událost.
Jak vy vidíte Imolu 1982 a řevnivost mezi Gillesem a Didierem Pironim?
Problém byl v tom, že si Gilles myslel, že má právo ten závod vyhrát. Didi byl v mých očích velmi dobrý a agresivní pilot. Byl také mým velmi dobrým přítelem.
Byla tu ona známá dohoda...
Víte, dohoda je dohoda a závod je závod. Dobře, Gilles byl po závodě dost naštvaný a měl právo se zlobit. Ale pozadí toho všeho opravdu neznám, nikdy jsem to s Didim neprobíral.
Co se po Gillesově smrti odehrálo v Kanadě?
Byl jednoznačně velkou ikonou. Premiér poslal svůj vládní Boeing do Belgie pro jeho tělo. Všichni byli zdrceni. Dnes je legendou, protože jako první Kanaďan vyhrál závod F1. Nezapomeňte, že naše země v mezinárodních motoristických závodech mnoho neznamenala. Nejdřív já a poté Gilles jsme se postarali, aby se objevila na mapě F1. To, jak se prezentoval ve Formuli Atlantic později dokázal přenést do F1.
Vzpomínky jsou to velmi zajímavé, snad jenom dodejme, že Wolfův odhad se přesně naplnil - po třech letech a nepovedené sezóně 1979 celý tým se vším všudy prodal bratrům Fittipaldi a s aktivní účastí v F1 se rozloučil, byť sem tam problesknou zprávy o návratu - nikdy k ničemu podobnému nedošlo.
S využitím zahraničních materiálů.