Carlos ztratil nad svým vozem STR10 vládu, otřel se o stěnu a bez šance na korekci směru vletěl do vracečky č. 13, zabořil se to Tecpro bariéry a na na vyproštění čekal téměř více než 15 minut. Poté byl převezen do nemocnice a podroben vyšetření. Lékaři mu nakonec dali svolení k nedělnímu startu.
"Trvalo to sedmnáct a půl minuty, než mě dostali z auta. Byl jsem požádán, abych na nejdelší rovince okruhu otestoval experimentální brzdnou mapu. Měl jsem rychlost asi 330 km/h, ale jen jsem se dotkl brzdového pedálu, ustřelil mi zadek vozu a já v rychlosti asi 270 km/h poprvé narazil do zdi. To ještě nebylo nejhorší, ale při kontaktu se mi zhroutilo zavěšení, takže řízení a brzdy přestaly fungovat. Bez možnosti výrazně zpomalit se mi přesto povedlo snížit rychlosti asi na 200 km/h, ale pak přišel druhý náraz.
Během tohoto dvouvteřinového úseku, kdy jsem sešlápl brzdy a nic se nestalo, mě napadlo jediné »Teď je po všem«. Předpokládal jsem to nejhorší a ty dvě vteřiny také byly nejstrašnější v mém životě. Po nárazu jsem chvíli nemohl popadnout dech, ale došlo mi, že jsem neztratil vědomí. Pak jsem se rychle osahal, cítil jsem, že jsem v pořádku a nic vážného se nestalo. Během té doby, než mě záchranáři dostali z vozu, jsem myslel na svého otce, sestru a matku... Všichni trénink sledovali a netušili, co se se mnou stalo," vzpomínal na nejhorší nehodu v loňském roce ve španělském televizním programu El Hormiguero.
