Klasická dnešní manažerská bezohlednost. Po lidech z týmu požadují věrnost až za hrob, jen někdo z týmu otevře ústa, už se sypou samé PR-žvásty o zábavě během závodu, o vynikající práci týmu, a bezbřehé vděčnosti ......
Ale že by toto platilo i z druhé strany, to se dnes snad už vůbec nevidí. Jen manažer cítí nějakou šanci, tak věrného spolehlivého a kvalitního našince kopne s rozběhem do pr...e. Všechno dobré najednou jako by nebylo a s člověkem se zachází jako s nějakou onucí nebo kupou hnoje.