Fernando Alonso
Fernando Alonso debutoval v F1 v roce 2001 v týmu Minardi. Už v počátcích prokazoval svůj talent a mnozí jen čekali, kdy přijde první výhra. Dočkal se jí ve své třetí sezóně v Maďarsku v roce 2003 v barvách Renaultu.
Velká cena Maďarska, Hungaroring, 2003
Po zisku pole position na Hungaroringu v samotném závodě Alonso dobře odstartoval a už ve třináctém kole měl náskok 21 sekund na druhého Marka Webbera v Jaguaru, který za sebou poněkud brzdil ostatní.
Závod byl ve Španělově režii a do cíle nakonec dojel s téměř sedmnáctisekundovým náskokem před Kimim Räikkönenem v McLarenu a dokonce nadělil kolo Michaelovi Schumacherovi. Byla to však jeho jediná výhra v tomto roce. V následující sezóně dojel nejlépe třetí, následoval ale rok 2005 a zisk prvního titulu.
Hvězda závodu
Sám Alonso se nechal slyšet, že nejlepší formu měl v roce 2012 v barvách Ferrari. Pravdou je, že svými výkony převyšoval možnosti vozu F2012. Až do posledního závodu měl šanci na zisk titulu, šťastnější byl však nakonec Sebastian Vettel s Red Bullem. "Po roce 2007 jsem vůči Fernandovi ztratil respekt. Po letošním roce jsem ho získal zpět," okomentoval tehdy situaci například bývalý mechanik McLarenu Marc Priestley.
Za Alonsovu nejemotivnější výhru se dá považovat vítězství na domácí půdě ve Valencii v roce 2012. Přestože již v minulosti závod ve Španělsku vyhrál (v roce 2006 na okruhu v Barceloně), opakování v barvách Ferrari si dvaatřicetiletý rodák z Ovidea opravdu užil.
Střípky Alonsova umu (zdroj: Youtube:Gandalf Gabor / IVT, BBC, FOM)
Skvělých závodů má Alonso na svém kontě celou řadu a vybrat jeden je téměř nemožné. Jmenovitě připomeňme Velkou cenu San Marina v roce 2005, Velké Británie 2006, Monaka 2006 a 2007, Singapuru 2010, Koreje 2010, Evropy 2012 či Malajsie 2012. Jedním z jeho nejlepších závodů byla také Velká cena Evropy v roce 2007.
Velká cena Evropy, Nürburgring, 2007
Už před začátkem závodu se očekávalo, že bude pršet. Rychlost, se kterou však déšť přišel, všechny týmy (kromě Spykeru) zaskočila. Z pole positon startoval Kimi Räikkönen ve Ferrari, Alonso byl druhý.
Za první zatáčkou se před něj však dostal Felipe Massa a objevil se hustý déšť. První kolo bylo chaotické. Lewis Hamilton kolidoval s Robertem Kubicou, David Coulthard vyjel mimo trať a došlo i ke kontatku Nica Rosberga s Rubensem Barrichellem... Kvůli silnému dešti hned po prvním kole piloti zamířili do boxů pro pneumatiky do mokra. Räikkönen chyboval, vyjel mimo trať, přejel nájezd do boxů, musel odjet další kolo a propadl se na sedmé místo.
Do čela se senzačně dostal Markus Winkelhock ve Spykeru, který odstartoval na pneumatikách do deště. Za ním jel se ztrátou 33 sekund Felipe Massa a Fernando Alonso. Počasí bylo čím dál horší, piloti se snažili udržet vozy na trati a komiaři se nakonec museli uchýlit k červené vlajce a přerušení závodu.
Po restartu nakonec postupně odstoupilo devět pilotů (Kimi Räikkonen, Takuma Sato, Ralf Schumacher, Markus Winkelhock, Jenson Button, Vitantonio Liuzzi, Scot Speed, Nico Rosberg a Adrian Sutil).
Na čele jel Felipe Massa před Alonsem a v padesátém druhém kole začalo opět pršet. O další čtyři kola později svedli krásný souboj o vedení. Alonso nakonec v zatáčce. č. 5 Ferrari předjel. Neobešlo se to však bez kontaktu a po dojezdu do cíle následovala výměna názorů mezi oběma piloty. V cíli měl Španěl na třetího Marka Webbera náskok více než minutu.
Alonso je mnohými označován za nejkomplexnějšího pilota dnešních dní (foto: Scuderia Ferrari)
Nezapomenutelný ze špatných důvodů
Za hořkosladké se dá považovat celé Alonsovo působení v McLarenu v roce 2007. Do Wokingu přišel s cílem získat další titul, avšak nepočítal s raketovým nástupem nováčka Lewise Hamiltona. Získal sice v těchto barvách čtyři vítězství, ale spokojený v té době rozhodně nebyl. Atmosféra v týmu byla napjatá a situace vyvrcholila špionážní aférou a trestem pro McLaren. Alonso se po roce vrátil do Renaultu.
Pomyslnou třešničkou na dortu byl závod v Brazílii, kde měl sice šanci získat titul, ale třetí místo v cíli mu nestačilo a v konečném pořadí obsadil třetí příčku v tabulce jezdců. Tehdy to dopadlo podle rčení: Když se dva perou, třetí se směje. V tomto případě naprázdno vyšli jak Alonso tak Hamilton a z titulu se radoval Kimi Räikkönen ve Ferrari.
V paměti mnohých také zůstává Velká cena Abú Zabí v roce 2010. Čtyři piloti (Alonso, Webber, Vettel a Hamilton) do tohoto závěrečného závodu vstupovali s šancí na zisk titulu. Alonsova (a zároveň Webberova) strategie se však nakonec nevyplatila. Po brzké zastávce v boxech v osmnáctém kole dojel Alonso Renault Vitalije Petrova. A v tomto pořadí se i přes veškeré jeho snahy o předjetí nakonec dojelo až do cíle.
Ačkoliv do závodu vstupoval jako vedoucí muž šampionátu, jeho sedmé místo a výhra Sebastiana Vettela znamenala jediné - německý pilot Red Bullu se stal nejmladším mistrem světa F1. Zmínit se dá také například závod ve Spa v roce 2012 a hrozivě vypadající nehoda po kolizi s Romainem Grosjeanem či diskutabilní závod v Singapuru v roce 2008.
Hon na tituly
Do závěru sezóny 2005 zbývaly ještě tři závody a teoretickou šanci na zisk titulu měl ještě také Kimi Räikkönen. Závod na Interlagosu ovládl tým McLaren, který slavil double. Na třetím místě však dojel právě Fernando Alonso s Renaultem a tento bodový zisk mu stačil na to, aby se stal (svého času nejmladším) mistrem světa.
Na konci následující sezóny se v boji o titul rozhodovalo tentokrát mezi ohbájcem titulu a Michaelem Schumacherem. V předposledním závodě v Japonsku se zdálo, že se situace vyvíjí ve prospěch italského týmu. Kvalifikovali se v první řadě a brzy po startu se Schumacher dostal před svého týmového kolegu. Motor v jeho Ferrari však ve třicátém sedmém kole vypověděl službu a z vítězství se nakonec radoval Alonso. A ačkoliv ještě nebylo formálně rozhodnuto, byl to důležitý krok k obhajobě titulu.
Souboje Alonsa a Schumachera byly ozdobou tehdejší sezóny (zdroj: Youtube:rferrer / ITV, FOM)
V posledním závodě sezóny měl totiž Španěl náskok 10 bodů a přestože měl Schumacher stále teoretickou šanci rozšířit svou sbírku sedmi titulů, sám to považoval za nepravděpodobné a předem přiznal porážku. Do cíle dojel Němec nakonec čtvrtý poté, co se probojoval zpět na body po defektu levé zadní pneumatiky po tvrdém souboji a kontaktu s Giancalem Fisichellou. Fernando Alonso tak mohl oslavovat nejen druhé místo, ale především zisk druhého titulu.
| Vizitka v F1 |
| Počet závodů | 222 (221 startů) |
| Vítězství | 32 |
| Pódiová umístění | 96 |
| Pole position | 22 |
| Nejrychlejší kola | 21 |
| Mistrovské body | 1 655 |
Zde si můžete přečíst druhý díl, tentokrát věnovaný Kimimu Räikkönenovi.
