Dramatických vyvrcholení v samém závěru šampionátu bylo však v minulosti celá řada. Smůla i štěstí stáli na různých stranách a zápis do historických tabulek již dnes sám o sobě nevypovídá o tehdejších okolnostech a reálných podmínkách.
Připravili jsme si s blížícím se koncem letošní sezony malý seriál, který se bude snažit přiblížit sedm zajímavých a vyrovnaných bitev o titul mistra světa. Jedná se o směs smůly i štěstí. Ostatně i přes současnou nadmíru politiky jde pořád jen o sport a výsledek je vždy více či méně nejistý.
1. GP Mexika 1964
Až do dnešního dne zůstává John Surtees jediným mužem, který kdy vyhrál titul mistra světa na dvou i čtyřech kolech. V Mexiku roku 1964 se připravovali k poslednímu startu sezony tři jezdci se šancí na titul. Vedoucí muž průběžného pořadí Graham Hill na BRM, John Surtees na Ferrari a Jim Clark na Lotusu.
Hillovy naděje na titul skončily po kolizi s Lorenzem Bandinim. Vedení získal Clark a po dlouhou dobu to vypadalo, že nabídnutou šanci plně zužitkuje.
Avšak osud stál tentokrát proti Lotusu a jeho jezdci. V úplně posledním kole začal unikat z motoru olej a hnací agregát se zadřel. Páté místo a hubený bodový zisk k triumfu nestačil.
Surtees dokončil závod na druhém místě, když se jeho týmový kolega nechal předjet a díky jednobodovému rozdílu v celkovém součtu byl v cíli korunován titulem mistra světa formule 1.
