Enzo Ferrari už na sklonku předešlé sezóny pochopil svůj omyl. Koně (či osli) sice před vozku patří, ale v monopostech patří motor dozadu. Starý pán musel uznat svoji chybu a následovat konkurenci, kterou v roce 1961 doslova rozdrtil. Nebylo to však zásluhou výborného konstrukčního řešení, ale krásné přihrávky od vedoucích činovníků Formule 1.
V roce 1961 vstoupila v platnost nová formule 1.5 l bez kompersoru, minimální váha vozu byla 450kg. Pravidla byla zavedena za účelem snížení rychlosti vozů a zvýšení bezpečnosti. To způsobilo značné starosti britským týmům, které nedokázaly včas připravit motory. Žádaly FIA, aby zavedení nové formule odložila o dva roky. Ani jezdci nebyli příliš spokojeni. Poukazovali na to, že nové vozy nebudou mít dost síly pro kritické chvíle v závodě. Mnoho lidí podezřívalo FIA ze zvýhodňování týmu Ferrari, který už měl motor 1500 ccm vyzkoušen z předcházejících závodů Formule 2. Podobně jako v letech 1952-1953 byl po zavedení nových pravidlech tým Ferrari značně ve výhodě.
I když Ferrari ještě neměl dost zkušeností s motorem umístěným za jezdcem, měl nejsilnější a nejlépe připravené vozy. Konstrukce Carla Chitiho dávala výkon 180 koní. Proti Italům se postavil čtyři roky starý čtyřválcový motor Converty-Climax s podstatně nižším výkonem. Další výhodou motoru Ferrari byla jeho nízká váha, až o 15 kilo lehčí než Coventry-Climax.
Od roku 1961 se také pozměnil bodovací systém formule 1. Prvních šest závodníků si připisovalo 9-6-4-3-2-1 bodů. Ze seriálů vypadl americký závod 500 mil v Indianapolis. V sezóně se jelo osm Velkých cen započítávaných do mistrovství světa, z toho se pět nejlepších výsledků započítávalo do hodnocení jezdců. Celkový počet závodů Formule 1 ovšem čítal 36 podniků!
Komerční sdělení
