Jaký byl W25?
Lewis Hamilton: Skvělý jako vždy. Už jsem ho řídil, ale myslím, že tentokrát jsem byl lepší, lépe jsem řadil. Posledně jsem řadil trochu trhavě, radili mi, abych dvakrát sešlápnul spojku, ale nefungovalo to. Teď jsem to ale zvládnul.
Je to stejně zábavné jako moderní vozy?
LH: Je to hodně odlišné. Neřekl bych, že je to tak zábavné jako dnešní Formule 1. Auta dnes drží na cestě mnohem lépe, jsou vyváženější a mnohem rychlejší. Ale slyšíte ten zvuk a je to jiný pocit. Cítíte se volný, jako když sedíte na posteli s volantem. Je to jiné, ale je to úžasný zážitek.
Co stará trať, chtěl byste na ní závodit?
LH: Moc rád. Jednou se to třeba podaří, kdo ví. Bylo by úžasné jet na ní Velkou cenu, ale asi to nejde. Je to ta nejúžasnější trať. Pro nás jezdce je těžké si ji zapamatovat. Znám ji dobře, ale problém je v tom udržet auto na trati a starat se o pneumatiky v šest nebo sedm minut dlouhém kole v F1, možná i rychlejším.
Hamilton a Mercedes W25 (1934-1937)
Martin Whitmarsh řekl v neděli na Silverstonu, že závod byl pro vás velmi dobrý, pokud jde o porozumění problémů s vozem a jeho zlepšení. Souhlasíte?
LH: Řekl bych, že každý závod se dozvíme víc a víc. Snažíme se soustředit na tento rok a pochopit, kde jsou potíže vozu a jak ho můžeme vylepšit. Bylo by dobré mít testy, ale nemáme je. Závodní víkendy jsou tak pro nás třídenním testem a stále se učíme.
Byly náznaky, že to byl průlom v porozumění vozu, vy to tak necítíte?
LH: Rozhodně bych nechtěl převést tohle auto do toho příštího, ale musíme pochopit, kde a proč je problém, protože podle našeho chápání vozu by měl být dobrý.
Ale zdálo se, že už tomu rozumíte.
LH: Ne. Kdybychom tomu rozuměli, napravili bychom to a vyhrávali závody. Měli bychom všechny úpravy už teď. Ale myslím, že nejsme daleko od pochopení. Musíme počkat a uvidíme.
Máte tu s Heikkim Kovalainenem odlišné aerodynamické balíčky?
LH: Ano, nemůžeme oba dělat stejnou věc. Musíme toho pokrýt co nejvíce, takže on bude mít jednu věc a já jinou a na konci dáme dohromady výsledky, vyhodnotíme nejlepší variantu a vydáme se tím směrem. Záleží, jestli tento víkend dostaneme všechny potřebné součásti, jestli už tu budou.
Zdá se, že tým už vzhlíží k příštímu vozu. Začnete jako jezdec v některém bodě už myslet na další sezónu?
LH: Zatím na to ještě mám čas. Na příští rok bych se mohl soustředit tak při posledních závodech sezóny. Ale teď nemusím. Máme teď s kluky spoustu práce, musím jim dávat zpětnou vazbu a najít cestu vpřed, zajistit, že se v příštím autě budeme cítit dobře a bude to vítězný model. Řídil jsem můj vůz z minulé sezóny na předváděcí akci a hned jsem cítil: 'jo, vím proč tohle auto vyhrávalo.' Bylo v pořádku.
Jaký máte podíl na příštím voze?
LH: Docela slušný. Mají určitě všechny podklady k aerodynamice, ale můj úkol je pokládat otázky, které by je možná nenapadly. Musím se ujistit, že vím, co dělají s ovládáním, polohou sedadla, pedály, s tím, co chci jako jezdec v autě a co mi musí poskytnout.
Někdy dostanete auto a je dobré a jen řídíte. Jindy zase dostanete auto a necítíte se v něm dobře. Nic s tím nenaděláte, ale je to o tom dát jim informace, než ho postaví, aby měli kde začít. Musíme na tom pracovat a pochopit, co potřebujeme a kolem toho vůz postavit.
Myslíte, že tento rok jim dáváte více informací ve srovnání s loňským rokem, kdy jste byl vysílen bojem o titul?
LH: Rozhodně ano. Mám víc času myslet na jiné věci a soustředit se na ostatní prvky.
Tento rok jste nebyl na prvních testech, myslíte, že to bude příští rok jinak?
LH: Možná je odjedu. Určitě na nich budu, ale nevím, kolik jich budeme mít. Většinou jich tolik není. Nevím, jestli by to tento rok znamenalo nějakou změnu. Bylo fajn mít přestávku, protože jsem měl za sebou dva roky naplno a mezi nimi nebylo moc odpočinku. V tom čase jsem odpočíval a nečekal až tak špatnou sezónu.
Ale určitě se chci co nejvíce podílet na příštím roce, protože nakonec jsem v tom autě já. Pokaždé, když se do toho auta budu moct dostat, tak v něm budu.
Vaše vzpomínky na tuto trať asi nejsou zrovna nejlepší?
LH: Mám dobré vzpomínky... na ten kačírek tady... mám odtud opravdu dobré vzpomínky. Vyhrál jsem tu v F3 v roce 2005, myslím, že první víkend byl dobrý. V prvním závodě jsem havaroval a věděl jsem přesně proč. Poučil jsem se a druhý závod vyhrál asi tak o 20 sekund. V těch přechodných podmínkách můžete na ostatní získat nejvíce času, což se mi podařilo.
V roce 2006 jsem myslím vyhrál oba závody, dokonce i s penalizací. A rok 2007 samozřejmě nebyl zrovna velkolepý. Byl to zážitek s přímým střetem s bariérou.
Vzpomínáte na to jako na ošklivou nehodu?
LH: Byla to ta nejhorší nehoda. Měl jsem i jiné, kde jsem narazil tvrději, ale jinak. Ve Valencii to bylo tvrdší, ale bylo to pozadu a mohl jsem se zapřít. Tady to bylo přímo, takže jsem visel jen na pásech. Byla to pro mě určitě největší rána. Pamatuji si, že jsem si tehdy říkal: 'Kolik času zbývá? Mohl bych jet ve třetím autě?' V MotoGP, nebo někdy dřív, by mě nechali a mohl bych v dalším autě dokončit to poslední kvalifikační kolo.
Není to přirozený závodnický instinkt?
LH: To nevím.
V Silverstonu jste na konci pálil pneumatiky. Dřív byste za to byl potrestaný. Bylo to spontánní a je nový postup takový, že podobné věci můžete předvádět?
LH: Přece mě nemohli penalizovat ne? Myslím, že když vyhrajete závod, nechcete nic riskovat a oni nechtějí nechat auto poničit. Musíte dělat všechny ty věci jako nabírat gumu a navíc nechcete dostat trest. Ale podívejte na MotoGP, jsou to jedny z nejlepších závodů, protože na konci potěší diváky. Byla to má domácí Velká cena a stáli při mě v dobrém i ve zlém a myslím, že jsem měl skvělou podporu.
Bylo to silnější, než já, nevěděl jsem, že budu mít takovou podporu i když budu jezdit tak vzadu. I na konci závodu mě stále podporovali a povzbuzovali, přestože byl opravdu katastrofický. Byla to zábava. Děláme to vždycky na předváděcích akcích a auta jsou v pořádku. Dokud to děláte správně a pečlivě, auto nezničíte. Nemyslím, že to bylo pro někoho nebezpečné, tak proč bychom to nemohli dělat?
Nevím, co jiného můžeme udělat. Myslím, že když tím chcete oslavit výhru, měli byste to moct udělat. Nemělo by se to zakazovat.
Třeba mávání vlajkou...
LH: Vzpomeňte na roky, kdy Nigel zastavil a naložil Ayrtona, to bylo skvělé. Prostě úžasné. Ne že bych chtěl zastavit a nastoupit k někomu na bok, ale mohla by to být sranda.
Mávání vlajkou bylo taky dobré.
LH: Jo, chtěl by to udělat. Ať už mi to dovolí nebo ne. Myslím, že bezpečnost narušila hodně věcí.
Nestálo by to za otázku?
LH: Vy se můžete zeptat. Já se jen soustředím na řízení a vy mi dáte vědět. Bylo by fajn vrátit se na Silverstone a zamávat vlajkou.
Komerční sdělení
