Jaký to byl pocit, když jste poprvé seděl ve voze F1?
AS: Byl to úžasný zážitek. Stalo se to v červenci 1983 v Donington Parku, den po Velké ceně Velké Británie. Frank Williams mě tehdy pozval na testy jeho týmu, bylo to jako sen – vidět ten velký, sofistikovaný stroj tak zblízka. Do té doby jej řídili jen dva jezdci. Byl to nádherný pocit, když jsem mohl nastartovat motor, zařadit a vyjel z boxů. To byl můj den, ne Williamsův, ani nikoho jiného, jen můj. Překonal jsem tehdy traťový rekord, byl to skvělý zážitek. Pamatuji si, že jsem přistoupil k autu, díval se na něj, hladil ho a říkal: „Nadešel čas. Nadešel čas.“
Mluvil jste k němu?
AS: Ano.
Stále k autům mluvíte?
AS: Ne, to bylo jen tehdy. Teď mluvím k někomu jinému – k tomu nahoře. V posledních dvou letech je to ještě intenzivnější, mám úžasné zážitky. Otevřel se mi nový život.
Začal jste s Bohem komunikovat v Monaku 1988, když jste narazil do bariér, přestože jste měl více než minutový náskok před Alainem Prostem?
AS: Přesně tak. Nebyla to pouhá jezdecká chyba. Odehrával se ve mně tak velký boj, že mě to ochromilo a udělalo zranitelným. Byl jsem otevřený Bohu i Ďáblu, ta nehoda byla znamením, že ke mně Bůh natahuje ruku. Stačilo jen, abych chtěl. Byla to neuvěřitelná zkušenost, něco úplně jiného, než když o něm lidé jen mluví. Pocítil jsem ho vlastními smysly, vlastním zrakem. Žádné nedorozumění, žádné dvojsmysly, jen jistota sama.
Měl jste nějaké další podobné zkušenosti?
AS: Jestliže nerad mluvím o milostném životě, pak ještě méně rád mluvím o mém vztahu k Bohu. Je to výjimečný pocit, můj vlastní svět. Pro ty, kdo nevěří je to jen bláznovství, něco hloupého. Proto se mi o tom těžko mluví. Na druhou stranu, proč se o to nepodělit s někým, kdo hledá nový život, stejně jako já?
Jaká znamení dostáváte?
AS: Po té nehodě v roce 1988 ke mně začal mluvit skrz Bibli. Vzal jsem knihu, modlil se, otevřel své emoce a doufal v osvícení. A otevřel jsem ji přesně tam, kde se nacházely odpovědi na mé otázky a získal odvahu a vytrvalost.
Stalo se něco konkrétního?
AS: Povím vám o jednom z mých nedávných zážitků. V květnu, při závodě v Monaku jsem v sobotní kvalifikaci zjistil, že je s autem něco špatně a že nemám šanci v neděli vyhrát závod. Podobné problémy měl i můj týmový kolega Gerhard Berger. Vítězství v Monaku je pro mě extrémně důležité a vysvětlil jsem to Bohu. Ví o všem, co je v našich srdcích, ale musíme se mu odevzdat. A to jsem udělal. Když přišla neděle, stalo se mi ve warm-upu něco zvláštního. Viděl jsem sám sebe zvenku. Mé auto i tělo byly zahaleny v bílém oparu, vypadalo to jako nějaké silové pole.
Viděl jste sám sebe zvenku?
AS: Ano.
Opustil jste své tělo?
AS: Ano, vstoupil jsem do jiné dimenze. Byl jsem úplně klidný a cítil jsem, že tělo i duše jsou zcela v souladu, každá část mého těla a duše byly v naprosté harmonii. Před startem bývám tichý a vážný, ale tehdy jsem se smál. Vyjížděl jsem z boxů se stejným vozem, který měl ještě před chvílí nějaké problémy, ale náhle byly pryč. Nebo lépe řečeno, pořád tam byly, ale já je nevnímal. Po závodě Berger říkal, že měl s autem pořád potíže, já se jen usmíval a nic nevysvětloval. Mé auto bylo v pořádku.
Čtete Bibli každý den?
AS: Ne, ale někdy ji čtu několikrát denně. Z ní jsem poznal všemohoucího Boha, který stvořil Zemi i vesmír.
Chodíte do kostela?
AS: Chodím tam rád, když tam nikdo není, když je tichý a prázdný. Jsem katolík, ale nemám rád mše. Ten rituál mě vůbec neláká.
Protože vás lidé poznávají a žádají o autogram?
AS: Ne, kvůli tomu ne. Ale ten rituál často nemá nic společného s podstatou, je moc umělý. To není můj svět.
Když jste v roce 1988 vyhrál závod v Japonsku a stal se poprvé světovým šampionem, prohlásil jste, že se vám v posledních dvou kolech zjevil Bůh. Jak to bylo?
AS: Jen jsem mu děkoval za výhru. Bůh mi nadělil náročný závod, ve kterém jsem dokázal vyhrát, byl předposlední v sezóně, to je sen každého jezdce. Velmi jsem se soustředil a modlil se a při průjezdu dlouhou 180stupňovou zatáčkou se mi zjevil. Byl obrovský. Nestál na zemi, ale vznášel se ve svém tradičním oblečení obklopený paprsky světla. Jeho tělo se vznášelo k nebi, vyplnil celý prostor. A v průběhu té neuvěřitelné vize jsem naprosto precizně řídil závodní auto. Tak, jak to má být. Není to šílené?
Nic jiného jste neviděl?
AS: Nic jiného. Je to nepopsatelné, mluvil jsem k Bohu a on se objevil. Zkrátka se mi zjevil.
Co jste v tu chvíli myslel?
AS: Při průjezdu cílovou rovinkou jsem křičel. Bouchal jsem se do hlavy, nemohl jsem tomu uvěřit a začal plakat. Mluvilo ke mně hodně lidí z týmu a já děkoval hlavně mému mechanikovi Stevu Nicholsovi. Křičel jsem spoustu věcí, které tu teď nemůžu opakovat.
Klel jste?
AS: Ano, mimo jiné. Emoce ze mě zkrátka vystřelily. V těch vteřinách se sečetla má celoživotní práce, přání, sny a vítězství. Byl to opravdový úspěch založený na nesporných výhrách a ne jen na sbírání drobných bodů.
Titul díky vítězstvím nebo bodům – není to jedno?
AS: Každý rok má každý sport svého šampiona. Ale ten není vždy opravdový, všemi uznávaný a obdivovaný. Často je to šampion bez skutečných výher, nemá hodnotu, titul si nevybojoval. Podívejte, když tým jako McLaren ovládne šampionát, mají na titul šanci jen dva jezdci. Ale když vítězství dosáhnete vlastními schopnostmi, ne díky chybám soupeřů – když mají nehodu nebo něco – tak má mnohem vyšší cenu. Mám rád jen takový druh vítězství, jiná nejsou opravdová.
Tím chcete říct, že titul Alaina Prosta z následujícího roku...
AS: ...je bezcenný. Sám to věděl a nikdy opravdu neslavil. V osmdesátém osmém jsem odjížděl z Japonska jako skutečný vítěz. Ale minulý rok Prost odjížděl jako poražený. Nevyhrál na trati, nezískal titul vítězstvím. Loni při posledním závodě v Austrálii, který rozhodnul, stál v boxech u auta a nechtěl jet, protože pršelo. Titul vyhrál jen matematicky. Kdybych závod dokončil, byl by teď šampionem? Věděl, že v předchozím závodě jsem získal devět bodů a že mi je vzali, protože mě diskvalifikovali. Kdyby mi je nechali, získal bych titul. Má ten jeho za takových okolností nějakou hodnotu?
V Japonsku vás diskvalifikovali, protože jste se neoprávněně vrátil na trať po kolizi s Prostem. Šéf týmu Ron Dennis se vás zastával, říkal, že Prost vás trefil schválně. Je to pravda?
AS: Bylo to vidět v televizi. Uvědomil si, že tam jsem a udělal to schválně.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
1989: Japonsko (Suzuka)
Senna získal pole position, ale pokazil start a Prost se dostal před něj. V průběhu závodu se odstup mezi Sennou a Prostem střídavě zkracoval a prodlužoval, až sedm kol před koncem Senna zkusil předjet Prosta v šikaně před cílovou rovinkou. Jezdci se srazili a Prost skončil. Senna se nechal roztlačit a vyhrál. Roztlačení ale bylo považováno za nepovolené a byl diskvalifikován.
video
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Je pravda, že jste se po závodě téměř poprali?
AS: Téměř ano. Po tom, co udělal, ke mně přišel s tím jeho „ó je mi líto“. Nemohl jsem tomu uvěřit. Řekl jsem mu, ať vypadne a dává si na sebe pozor. V té situaci to byla ta nejmírnější reakce, jaké jsem byl schopen.
Po diskvalifikaci ze závodu jste prohlásil, že šampionát byl zmanipulovaný ve prospěch Prosta. Prezident FISA Jean-Marie Balestre vám kvůli tomu vyhrožoval diskvalifikací z celé sezóny, celá aféra se táhla po tři měsíce. Stále jste věřil, že máte pravdu?
AS: Stoprocentně.
Tak proč jste na žádost Balestreho svá tvrzení odvolal?
AS: Pravda je, že... Ještě o tom nemohu mluvit.
Vaši fanoušci s tvrzením o manipulaci se šampionátem souhlasili?
AS: Ano.
A vy jste na poslední chvíli změnil názor?
AS: Ne, ne. Nezměnil. Pravda je, že nezměnil. Ale nemohu o tom mluvit, mělo by to vážné následky.
Důležitější bylo pokračovat v závodění?
AS: V některých momentech bylo závodění důležitější, ale ne v tomto případě. Dostal jsem se do bodu, kdy jsem chtěl se závody skončit, navždy toho nechat. Ale věci se změnily a nabralo to opačný spád.
Co se stalo?
AS: Nechci zacházet do podrobností.
Jak jste se cítil, když jste musel odvolat svá tvrzení?
AS: To, co říkáte, není pravda. Ale ještě o tom nemohu mluvit.
Měl jste podporu od některých jiných jezdců?
AS: Ne takovou, abychom díky tomu něčeho dosáhli. Ale Michele Alboreto, Mauricio Gugelmin a Thierry Boutsen proti tomu veřejně vystoupili.
Který z nich...
AS: ...nemohu o tom mluvit. Bohužel.
Dobrá, pojďme si vyjasnit toto: jakto, že věci zašly s Prostem tak daleko?
AS: Problémy začaly v polovině roku 1988, když jsem ho doháněl a ohrožoval jeho pozici v týmu. Tlak na něj se zvětšoval a on začal panikařit. Pokoušel se narušit dobrou atmosféru v týmu, protože jen tak mě mohl porazit. S rovnocennými podmínkami na to neměl.
Vaši kritikové říkají, že zatímco Prost nastavoval auto, vy jste ho sledoval a učil se jeho triky. Je to pravda?
AS: Musel jsem se od něj učit, protože měl velké zkušenosti a znal McLaren už roky. Učit se můžete jen od těch, kteří mají znalosti, a jen učením od nich je můžete porazit. To byla moje strategie a fungovala.
V roce 1988 si ještě McLaren chtěl udržet tvář. Ale v Imole 1989 to bouchlo. Prost vás obvinil ze zrady a přestali jste dodržovat vzájemné dohody. Co se stalo?
AS: Protože jsme měli lepší auta než ostatní, dohodli jsme se, že na startu budeme opatrní a nebudeme se předjíždět. Po startu se dostal na první místo, ale já se za něj zavěsil a předjel ho před první zatáčkou. Potom jsem si rychle vytvořil náskok. Začal se tak snažit, že dostal smyk a vyboural se. Byl nepříčetný. Obvinil mě z prohry a z toho, že jsem nedodržel dohodu. Tak začal týmový souboj.
Co za tím bylo?
AS: Imola byla jen poslední kapka, náš vztah byl špatný už od roku 1988, kdy jsem ho porazil v boji o titul. Byl úplně vyřízený. Tak moc, že když jsme jeli do Anglie testovat, zůstal ve Francii a vyhrožoval, že skončí se závoděním. To by byla pro McLaren velká rána, protože v té době ho nebylo možné nikým nahradit. Ron Dennis zoufale hledal řešení, tak jsem se s ním dohodnul, že mu dáme ještě šanci to odvolat. My tři jsme si sedli a já přiznal, že jsem udělal chybu. Tím jsem mu otevřel dveře, aby se z té situace mohl dostat.
Prostova verze je odlišná. Tvrdí, že jste porušil dohodu a na nátlak Rona Dennise jste to přiznal a dokonce jste začal brečet.
AS: To je pravda, brečel jsem. Jeho psychický stav na mě udělal hrozný dojem. Byl úplně roztrhaný, nebyl schopný závodit. Jakoby přestal existovat.
Říkáte, že jste brečel, protože vám ho bylo líto?
AS: Přesně tak. Ale on to nikdy nepochopil, další víkend v Monaku tvrdil francouzskému tisku něco úplně jiného. Já to nekomentoval, byl jsem zticha a překousnul to. Chtěl jsem dokázat na trati, že jsem lepší. Náhodou jsem měl štěstí, na závodech bývám sám, ale tehdy na mě čekala Xuxa v mém bytě v Monte Carlu. Po skončení závodu jsem běžel za ní, takže jsem neměl čas vyjadřovat se ke vztahu s Prostem. Ale pro mě přestal existovat.
Jakou roli v tom všem hrál Dennis?
AS: Při dalším závodě v Mexiku si za Ronem šel Prost stěžovat, že s ním nemluvím. Ron řekl: „Po tom, co jsi mu udělal chceš, aby jste byli přátelé?“ Tím byla jeho kariéra v McLarenu u konce, Ron ho už v týmu nechtěl, jen nevěděl, jak mu to říct. Ale Prost si to uvědomil a podepsal s Ferrari.
Neřekl jste před ziskem prvního titulu, že Prost je nejlepší jezdec na světě?
AS: Řekl. A je opravdu jeden z nejtalentovanějších.
Je "profesor", jak o něm říkají Francouzi?
AS: Ne, ale je skvělý řidič.
Nemyslíte, že když jste ho porazil, jste lepší než on?
AS: Na slovech nesejde. Letos jsem ve všech pěti prvních závodech vedl, třikrát jsem vyhrál a čtyřikrát startoval první. Výsledky mluví za vše. Samozřejmě na to mám svůj názor, ale bylo by špatné ho vyslovit.
Ron Dennis přísahá, že jste lepší.
AS: Pracoval se spoustou velkých šampionů a nevidí jen výsledky, ale i způsob, jakým jich bylo dosaženo. Z jeho strany je to výjimečná poklona.
To znamená, že musíte souhlasit, když říká: „Senna je lepší“.
AS: Nemám na vybranou.
Komerční sdělení
