DISKUZE K ČLÁNKU Od zuřícího šéfa až po jubileum. Vozy F1 mění tradiční barvy na některé závody z různých důvodů

Já jsem ta sedmdesátá léta ani moc zmiňovat nechtěl, protože to je fakt námět na obsáhlý zvláštní článek, co těch odlišností bylo. Každý pilot si sháněl na závodění peníze jak se dalo a proto také někteří startovali v každém závodě sezóny v trochu nebo spíš více odlišných barvách. Když jsi zmínil Surtees, tak tam se ještě objevil Pescarollo v bílo zeleném Norev, nebo Kinnunen ve zlatém Surteesu Salora. U těch Marchů to bylo mnohem rozmanitější, protože tohle auto se hojně prodávalo soukromníkům a tak vznikaly i "B" týmy. (Alespoň si myslím, že tomu tak bylo, protože v přílohách Motoristické současnosti "Grand Prix" a "Piloti F1" tehdá vycházely sestavy sezón a vzpomínám si, že tam byly uváděny druhé týmy March, Brabham "s přívlastkem"). A tak jen namátkou vzpomenu na March Iana Schecktera v bílomodrých barvách Rothmans, Lelly Lombardiové v barvách červenobílých Lavazza, či Stuckův oranžový Jagermaister a bíločervenomodrý John Day Model Cars. A když jsem zmínil Brabham, tak si mnozí jistě vzpomenou na Watsonův hnědooranžový Hexagon, či Kesselův Ambrozium a Tissot, nebo Kanaďan Wietzes měl vůz v národních barvách s kanadskou vlajkou. A ještě stojí za zmínku ona sezóna 1976, kdy byl Brabham představen v tradičně bílé barvě Martini, ale závody jezdil v červeném Martini. (asi se v té sezóně bílé víno tolik nevydařilo, tak přešli na červené).
Ale autor nejspíše nechtěl mapovat všechny barevné odlišnosti vozů, které se vyskytly napříč sezónou. Měl jsem spíše pocit, že vypíchl barevné odlišnosti od tradičního zbarvení. Čili by tam patřili McLaren a Lowenbrau s Lotusem Imperial a možná všechny mutace Petersonových Marchů.

Jenom bych opravil, že Ferrari 250 LM v zamýšlené kategorii (t.j. GT) v Le Mans nikdy nestartovalo. V r. 1965, když vyhrálo, bylo ve třídě prototypů (P4.0) a vítězství na ně v podstatě zbylo poté, co se rozsypaly jak Fordy, tak Ferrari 330 P2. Později bylo 250 LM homologováno ve třídě S (sportovních aut), což byla smůla pro Davida Pipera a Richarda Attwooda, kteří v r. 1968 (jeden ze tří ročníků, kdy se jedno 250 LM dostalo do cíle) dojeli na nezajímavém 7. místě celkově, na 2. místě ve třídě S, ovšem 21 kolem před vítězem skupiny GT. Attwood si spravil náladu v r. 1970, když vyhrál celkově, ale pro Pipera by to byla největší šance Le Mans vyhrát, byť jen ve třídě.

Jinak teda chápu, že Enzo asi měl pro 250 LM objednávky z řad soukromých zájemců o GT, a tím že nedostal homologaci, tak přišel o kšeft. Ale houby zle, protože od r. 1965 už jim místo toho mohl nabídnout 275 GTB, které ve finále nebylo o nic horší.

Richtig, jak by řekl Toto Wolff. To byla ještě hudba minulosti, kdy se dogmaticky nelpělo na barevně zcela identických vozech jedné stáje.

ad žlutobílý McLaren:
Pokud mne paměť neklame, tak tam tehdy se žlutobílým autem jel jenom Rosberg. Prost měl obvyklé červenobílé lakování. Nebo se pletu?

Tak tak, Oldo, ono těch odchylek bylo víc. Vzpomeňme třeba na Surtees, který v roce 1976 regulérně jezdil se dvěma odlišnými kombinacemi - Chesterfield (Lunger) a Durex (Jones). A to ani nemluvím o Marchu - Beta Utensili (Brambilla), žlutomodrá kombinace s různými sponzory (Peterson), diskotéka John Day (Hans-Joachim Stuck) a Ovoro (Merzario). A pamětníci určitě vyloví z paměti nádherně červený Lotus Gunnara Nilssona v Grand Prix Japonska 1977, to vše díky reklamě Imperial. Takhle bychom mohli pokračovat (rok 1979 a Shadow pro Lammerse v barvách cigaretové firmy Samson, zatímco de Angelis ho měl pouze černobílý) nebo o rok dříve tatáž značka v GP USA měla docela jinou kombinaci než v průběhu sezóny. A stoprocentně si vzpomeneš na první start "pirátského" Arrowsu v barvách brazilské letecké společnosti Varig. Až od Jihoafrické republiky měly "Stíny" onen zlatý povrch díky pivovaru Warsteiner. A tak bychom mohli pokračovat (třeba barevné rošády u Theodore...)

Hezký článek. Jen mě napadá, že když autor zmínil McLaren a jeho červenobílé zbarvení Malrboro, tak na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let v zámořských GP, tento tým startoval v modrobílých barvách Lowenbrau.
Co se týče zbarvení vozů v F1, tak je to namnohem delší článek (možná i na pokračování) . Namátkou mě napadá příklad týmu BAR a jejich zbarvední Lucky Strike a 555. Nebo tým Gunston, který oblékal v sedmdestátých letech Lotusy v Jihoafrické republice do oranžovočerných barev. Ale článek se spíše týkal odchylek od tradičního zbarvení.