Mám dojem, že se vzducháči vyhrál jen třikrát, zbytek byl vodník Deutz. Ale měl tam hodně druhých a dalších míst s oběma typy.
Vzduchem chlazený motor může mít stejný výkon, jako vodník, ale je velmi hlučný, větrák odebírá hodně výkonu (spotřeba navíc) a třeba řadové motory se vzduchem nerovnoměrně chladí, proto se stavěly ploché nevo V-motory. Nemusí mít chladič a zvládá větší teplotní rozsahy okolního vzduchu. Jenže v zimě se motor fakt blbě startoval, na vojně jsme jak tatry, tak vétřeasky museli předehřívat. A když už motor chytil, nedalo se s ním rozjet, dokud se neohřál olej, což bylo třeba deset i více minut na plný ruční plyn. On se totiž větrák točil stále a chladil mrazivým vzduchem promrzlý motor. Co vím od chlapů, co stavěli ropovod Družba, tak musela jedna Tatra nebo jakékoli jiné nákladní auto v mrazech neustále brblat, tou pak roztahovali ostatní auta. Výhodou Tater byla nafta, sice se musela hodně ředit petrolejem, aby nevylučovala parafíny, ale tolik nehořela a hlavně byla daleko menší spotřeba, než u ruských šestilitrových ZILů. Pravdou také je, že pokud byla Tatra neustále v chodu, tedy každý den se s ní jezdilo, takových 200 000 km o ní nikdo nevěděl. Jen olej, filtr a dofukovat kola a tak dvakrát je vyměnit... Platilo i pro pouštní podmínky v arabských zemích, kam se vyvážely také.
A ještě perlička - na mnohé Tatry se montovaly štítky s nápisem "Sdělano v CCCP". Kluci z Kopřivnice je přivezli ukázat, že nekecají...
Ale nějak jsme odbočili.