Rozšířit nebo ne? Znamenal by pro F1 příchod dalšího týmu zkázu nebo oživení?

Na webových serverech a vůbec v komunitě nejen příznivců se často komentuje pokus Michaela Andrettiho, bývalého pilota F1 a potomka Maria Andrettiho, k jehož titulu v roce 1978 byla přidána prozatím naposledy americká vlaječka (třebaže "božský" Mario je původem Ital a v Evropě žil až do čtrnácti let). Michaelův Andretti Autosport závodnické geny nezapře a rozhodl se rozhýbat stojaté vody F1 tím, že do ní pokusí začlenit jedenáctý tým. 

Že by Michael Andretti neměl věc řádně promyšlenou? | foto: Ron McQueeney/IRL

Zástupci týmů v F1 působících většinou zaujali kruhovou obranu a nepřímo tak potvrdili, že si cení své "splendid isolation" a nováčky prostě nechtějí. Jestliže Toto Wolff má obavy, aby další americký tým nebyl druhým Williamsem, zaostávajícím o dvě vteřiny za ostatními, jenom tím opět jednou prokázal svou neomalenost a pak asi letošní rok kouká na jiné závody. Mnohem sofistikovanější výklad poskytl Frédéric Vasseur (Alfa Romeo), jenž by uvítal nováčka na úrovni Porsche - Andretti Autosport považuje za další stáj, která bude dělat svou práci jako všichni okolo, bez přidané hodnoty. Dodává navíc, že jeden z největších trhů pro F1 je Holandsko a díky Verstappenovi je plně uspokojen. 

Pokud tím šéf Alfy Romeo myslel, že by smysl dával buď nějaký gigant nebo tým ze země sýrů, dřeváků, tulipánů a větrných mlýnů, a současně odmítá možnost, že by americký tým mohl nalákat víc sponzorů a přiznivců zpoza velké louže, pak také mohou jeho argumenty kulhat. Jistě, je tu Haas, ale kdyby se vedle něj objevila stáj reprezentující hvězdy a pruhy, navíc úspěšná a mnohem víc americká (ne jako druhdy Shadow, Parnelli či Penske, což byly v podstatě evropské týmy zaštítěné americkými majiteli), bylo by to pro US fandy hodně přitažlivé - a sponzoři by nejspíš také neváhali. Americká nátura prahne po úspěchu, ale musí přijít co nejdřív a ve velkém stylu. Když to nefunguje, čekat se nechce. 

Frederic Vasseur by v F1 uvítal silný tým, poskytující nadstandard například v podobě dodávek motorů | foto: Sauber Motorsport AG

Mohl by to být problém, ale je tu i druhá strana mince - klan Andretti. Zkušení závodníci, sklízející dobré výsledky v mnoha směrech - třebaže Michael v F1 příliš neoslnil, ale to zase může souviset s americkým přístupem, a dost možná i s chováním týmu McLaren, za nějž Andretti-syn v roce 1993 jezdil. Bylo to po velké vlně čtyř titulů (Senna-Prost-Senna-Senna), ale také po odchodu Hondy z F1, Ayrton Senna trucoval a tým po výměně pohonné jednotky hledal svou tvář. Navíc přechod z amerického kontinentu do F1 není vždy jednoduchý, vyhořeli mnohem větší borci jako Unser či Donohue.

Někdo namítne, že zkušenosti a úspěchy nejsou všechno a ukáže na další rodinu. Brazilští sourozenci a potomci Fittipaldi v podstatě také doplatili na nedočkavost, i když v jejich případě byl projekt spíš národní pompou a až poté nastoupila ona závodní problematika. Příběh Fittipaldi-Copersucar by si zasloužil samostatnou stať, leč máme tu problém s obrazovou dokumentací. Wilson Fittipaldi byl dobrý obchodník (ani za volantem nebyl nejhorší, jen mu to kvádro slušelo víc) a Emersonovy kvality asi netřeba zdůrazňovat, jenže brazilský tým se choval příliš americky. Když hned zpočátku nedrtil soupeře, začala panika, měnily se posty, chaos se stupňoval a ve chvíli, kdy se situace začala obracet k lepšímu (viz 2. místo v GP Brazílie 1978), pomalu přestala pány v Copersucaru celá ta zábava zajímat. Ale jak píšu, to je poněkud jiný příběh.

V současnosti nelze také pominout skutečnost, že zejména "slabší" týmy bez valných výsledků se bojí o podíl z prize money. Další příchozí by jim uloupl kus koláče, to je pravda, ale třeba by je přinutil jednat a hledat nějakou cestu k lepším výsledkům. Utopie? Možná. Jenže F1 není šampionát šlapacích autíček, pro nějž staví vozy svým ratolestem nadšení tatínkové, dědečkové či strýčkové po večerech. Už tu padla řeč o "uzavřené společnosti", dávající někomu klid, že i když bude povlávat na konci startovního pole a komplikovat čelu sem tam nějakou tou havárii boj o vítězství či titul, ale zároveň budou mít tito "okolci" své jisté - pak by nová štika v rybníce tu vodu řádně rozčeřila.

Bráno současnými měřítky by měl Prost jeden titul navíc | foto: Williams F1 Team

Poslední argument bude hojně napadán, protože technika postoupila o značný kus kupředu a už slyším výtky o srovnávání nesrovnatelného. Nicméně si to dovolím - v roce 1988 se ve startovním roštu objevilo 18 týmů a při současném bodovacím systému by naprázdno vyšel pouze jeden - Eurobrun. Jinak by všichni nějaký ten bod odvezli, ačkoliv jinak stáje jako Coloni, Osella, Rial či AGS neměly nárok. Z pětatřiceti pilotů, kteří do sezóny zasáhli by jich bodovalo devětadvacet. Z oněch šesti pak čtyři z různých důvodů odjeli méně než pět Grand Prix (většinou šlo o záskoky). Ovšemže, je to jen statistika, ale také historie a skutečnost. Jen na okraj chci dodat, že nesmyslné škrtání výsledků připravilo o titul Alaina Prosta, protože na trati i s nejrychlejšími koly (7:3 proti Sennovi) by vyhrál titul s náskokem 30 bodů.

Zásadní otázkou tedy je, zda by příchod nováčka do startovního pole byl přínosem, závody by byly dramatičtější a méně předvídatelné. Pokud neznáme kvality Andrettiho projektu, jsou to jen dohady, ale znovu opakuji, jejich klan je bezesporu natolik soudný, aby nehazardoval s rodinným jměním, což je v jejich případě zvuk ochranné značky Andretti. Osobně si myslím, že by příležitost měli dostat - pochopitelně poté, co splní všechny potřebné podmínky. Aby se z projektu nestala další kapitola do knihy Formule 1: Ztracené naděje aneb nerealizované projekty (2020), případně se nestala členem třetího dílu publikace Formule 1 bez šance...