Bez snahy jakkoli bagatelizovat vnitřní problémy bahrajnského království si myslím, že velký Bernie Ecclestone má svůj cirkus pod tak dokonalým dohledem, že kdyby jeho ovečkám ve zmíněné lokalitě sebemenší nebezpečí hrozilo, zůstane celý jeho podnik mimo dění. Nechci se rovněž pouštět do složitých spekulací, jak moc demonstrantům vadí F1, řekl bych, že asi zdaleka ne tolik, kolik se tomuto „problému“ věnuje prostoru v britském tisku. Opozice země Arabského poloostrova spíše velice dobře chápe dosah a publicitu nejprestižnější kategorie motoristického sportu a hodlá ji využít pro své zviditelnění. Nebylo by to ostatně nic nového pod sluncem, vždyť něco podobného zažil Juan Manuel Fangio. Když se kubánský diktátor Fulgencio Batista pokusil zvednou prestiž své upadající vlády a uspořádal v roce 1958 nemistrovskou Grand Prix Kuby, stoupenci Fidela Castra tehdy unesli pětinásobného mistra světa přímo z hotelu. Znemožnili mu start v závodě, po jeho skončení byl zase v pořádku dopraven do blízkosti jeho přechodného sídla v Havaně. Akce vyvolala neuvěřitelný ohlas, o což revolucionářům evidentně šlo. Jak se později zjistilo, několik týdnů před Grand Prix se zmocnili amerického vyslance na Kubě, ale ten vůbec nikoho nezajímal...
Politika a F1 se nestřetává příliš často, na to je Malý Napoleon Ecclestone příliš chytrý, než aby ji nechal sejít na tuto cestu. Zajímavý byl v případě apelace na zrušení GP Bahrajnu přístup britské vlády. Historie jako by nám chtěla ukázat, jaké paradoxy dokáže čas připravit. Když se v roce 1985 jela Grand Prix Jihoafrické republiky, politika apartheidu v této zemi, která na černém kontinentu hostila F1 nejčastěji, už byla pod vlivem veřejného mínění natolik neúnosná, že se vážně mluvilo o zrušení závodu. Ecclestone se tehdy také bránil tím, že mistrovství není politicky ovlivněné, což některé státy uznaly, ale doporučily týmům, aby závod bojkotovaly. A protože tehdy protestovala Francie a Austrálie, nestartovaly v Kyalami týmy Ligier a Renault. Jones reprezentující americký tým se oháněl nařízením své vlády marně, a tak nakonec na poslední chvíli „chytil“ virovou chřipku. Britská vláda tehdy zúčastněným stájím nic takového nedoporučila, a vlastně jí to nenapadlo ani letos…
(foto: Red Bull Racing)
Ale dosti historie, byť je v mnoha směrech poučná. Bahrajn je závod velice specifický a několik bývalých pilotů, kteří ještě pamatují drsné prostředí holandského Zandvoortu, mohou obě trati srovnávat. Všudypřítomný písek dokáže potrápit ve všech směrech, zvláště když jde o filigránskou techniku F1. Mohlo by se zdát, že z tohoto pohledu byl závod dramatický a napínavý. Je to pravda jen z poloviny, protože Vettel ukázal, že pokud se u Red Bullu mluví o horším závodním režimu, jde o klasické mlžení před soupeři. Němec se vypořádal se vším s lehkostí až udivující, o to víc zaráží rozpačitý výkon jeho v posledních týdnech těžce zkoušeného týmového kolegy Webbera. Nemám ani tak na mysli závodní incident s Rosbergem; Mark nebyl jediný, kdo v Bahrajnu jel na hranici únosné agresivity. Spíš měl v závěrečném kole své jubilejní dvousté Grand Prix obrovské štěstí, že se po ztrátě dvou pozic nepropadl ještě za mohutně finišujícího Alonsa. Do ničí hlavy nikdo nevidí, a proto nemůžeme tušit, zda u Australana ještě přežívá rozladěnost a křivda – pokud ano, je to s jeho profesionalitou poněkud nahnuté. Naopak vůbec žádnou důležitost bych nedával zprávám typu „Webber a Alonso si poseděli u večeře, co se za tím skrývá?“ Na rozdíl od NHL, kdy jsou hráči dvou soupeřících týmů nepřátelé na život a na smrt, byť by to byli rodní bratři, je komunita pilotů F1 daleko semknutější a přátelštější. Ovšem, existují výjimky jako Prost a Senna, o kterých se tvrdilo, že nemohou být ani ve společném hotelu, ví se o dalších dvou třech případech, kdy se dva „nemusí“, ale právě tohle není Markův a Fernandův případ. Podobných zpráv najdeme ještě plno, a velice rychle nám dojde, že drtivá většina svým významem je tím, co dobří novináři nazývají vatou.
Daleko častěji se hovoří o pytli štěstí, ale jak potom nazvat to, co si v Bahrajnu prožila stáj Ferrari? Že technika selže, to se stává, ale případů, kdy element DRS provede to, co na Španělově voze, to je skutečně jeden případ ze sta absolvovaných Grand Prix. Častější je opačná situace, ale to nic nemění na tom, že vicemistr světa utrpěl hned dva handicapy. Především minimálně jedna zastávka v boxech navíc (Alonso tam sice jel s otevřeným křídlem dvakrát, ale dá se předpokládat, že i on měl naplánovanou strategii tří výměn pneumatik) a pak v rozhodujících chvílích nemohl tuto technickou vychytávku použít a tudíž měl proti svým soupeřům, zvláště v posledních fázích závodu velkou nevýhodu. Stačí si přehrát většinu předjížděcích manévrů a každý pochopí, o čem mluvím. Když tyto položky odečteme, jasně nám vyplyne, nakolik je Alonso kvalitním pilotem. Massa zase může směle popřít pravidlo o dvojím nevstoupení do téže řeky – dva defekty zadního kola jak přes kopírák se vám také nestanou každý den. V Brazilcově případě to znamenalo první absenci v bodované desítce.
(foto: Scudéria Ferrari)
Hodně vzruchu vyvolal i souboj uvnitř týmu McLaren. Situace tam není vůbec jednoduchá: začátek roku nevýrazný, očekávaný mexický talent Pérez zatím exceluje jen tvrdostí jdoucí občas za meze únosnosti – není pak divu, že tečou nervy, lítají drsná slova a úlomky karbonových částí monopostů. Pohlédněme ale na tuto situaci z různých úhlů: kdyby Sergio způsobně sledoval zadní křídlo svého kolegy, dost možná by skončil i mimo bodované pořadí (což se pochopitelně obtížně dokazuje). V týmu nejsou žádná nařízení ohledně pilota 1 a pilota 2, proto šel do souboje s Buttonem naplno. A poněvadž mu to nakonec vyšlo a až na drobné modřiny na svém voze přečkal všechno bez úhony, je nyní oslavován jako hrdina a jezdec, který jinak v podstatě nudnou Grand Prix řádně okořenil. Kdyby ale poslal sebe a Buttona z trati, bylo by mu spíláno, jak je nezodpovědný, nevyzrálý a nebezpečný, a dost možná už by se vypisoval kontrakt pro náhradníka. Dá se spekulovat o tom, že týmové vedení i poněkud poupravilo sled zastávek, aby oba kohouty od sebe dostalo, což ovšem nemělo kýžený efekt a Button se díky tomu propadl v celkovém pořadí více dozadu. Martin Whitmarsh samozřejmě zachoval tvář a zastal se přemotivovaného Mexičana, ale to je jen kulisa. Skuteční fanoušci F1 si vzpomenou na Holandsko 1979, kdy Villeneuve díky přehnané snaze dostat se do vedení nejdřív zničil levou zadní pneumatiku a poté utrhl celý závěs na stejném místě. Tým ho také po dojezdu do depa plácal po zádech, ale tehdejší konstruktér Ferrari legendární Mauro Forghieri se o něm vyjádřil v termínech neslučujících se se slovníkem skutečného gentlemana.
Těžko něco zásadního poznamenávat k Lotusu – snad jen ještě maličko vypilovat drobnosti a budeme mít opět silný triumvirát. Při vší úctě k němu asi zatím nebudou patřit ani Mercedesy (Rosbergova předpověď byla až nečekaně přesná) či nenápadné překvapení v podobě di Resty a nevyzpytatelné stáje Force India.
(foto: Sahara Force India)
Tři týdny mohou uklidnit rozjitřené nálady a snad i přeskupit síly, ale s ohledem na sezóny minulé se to zdá být mírně nepravděpodobné, navíc nejlepší je nedělat žádné odhady a prostě si těch jedenadvacet dní počkat.
RoBertino
P.S. Rád bych touto cestou poděkoval všem svým příznivcům, kteří mě podpořili i v době mé odmlky, kterou jsem já sám nezpůsobil. Domnívám se, že i díky jejich přístupu mám možnost se s nimi opět dělit o své dojmy a historické postřehy z F1. Chci věřit, že nemilé zkušenosti jsou už minulostí a nadále se zase budeme pravidelně setkávat u svého koníčku.
