Jako závodní pilot musel neustále překonávat strach, aby se mohl zařadit mezi ty nejlepší. James Hunt měl velice barvitý charakter. Někteří ho kvůli tomu kritizovali, jiný ho obdivovali. I po odchodu z královny motorsportu měl velký vliv na fanoušky. Jaké tedy byly nejdůležitější okamžiky Huntova života?
James Simon Wallis Hunt se narodil 29. srpna 1947 v Londýně, do rodiny obchodníka s cennými papíry. Už od malička byl hyperaktivní a velice vzpurný. Byl však také velice sebevědomý.
V mládí se věnoval úplně jinému odvětví, než motorsportu. Velmi dobře hrál tenis a squash. Již tehdy také přitahoval pozornost žen, hlavně díky svému vzhledu.
Zbytek jeho života ovlivnil závod v Silverstone, který viděl ve svých 18 letech. Ačkoli to byl první závod, který Hunt viděl, rozhodl se, že právě závodění se chce věnovat. Jeho rodiče však fantazie svého syna o mistrovském titulu nepodporovali.
Proto si James všechno vydobyl sám, vystřídal několik menších prací, za ušetřené peníze koupil nabourané Mini a dva roky ho upravoval pro závody. Nutno říct, že neprošel technickou kontrolou, jako závodní sedadlo použil starou zahradní židli.
Ani tak se ale svého snu nevzdal. Jamesovy první závody bývaly často poznamenány havárií. Ve Formuli Ford se mu podařilo utopit vůz v jezeře. Byl by se nejspíš utopil, ale díky tomu, že mu již nezbyly peníze na bezpečností pásy, přežil...
V bouračkách pokračoval i ve Formuli 3. Nakonec se však naučil udržet vůz na dráze dostatečně dlouho na to, aby mohl vyhrávat. Jeho výbušná povaha a divoký jezdecký styl by nejspíš jeho kariéru rychle ukončily, nebýt Lorda Alexandera Hesketha.
Malá ukázka Huntovy vznětlivosti při VC Monaka 1975
Lord Hesketh byl mladý excentrický aristokrat, který zdědil velké jmění a velice rád ho pro své pobavení utrácel. O závodění nevěděl skoro nic, přesto se rozhodl, že založí závodní tým a zaměstnal jako jezdce Hunta, kterému také říkal Superstar.
Tým Hesketh Racing měl v sériích F2 a F3 pouze málo úspěchů, nahlíželo se na něj s velkým nadhledem. Tvrdilo se, že tým Hesketh spotřebuje více šampaňského než paliva a že má více krásných žen, než samotných mechaniků. Přes všechny posměšky si Lord Hesketh umínil, že chce ještě výš. Proto zamířil do Formule 1.
Když se tým v roce 1974 objevil na startovním poli, všichni si mysleli, že jde jen o vtip. Všem však sklapla čelist, když Hunt porazil Nikiho Laudu ve VC Nizozemska 1975. Na konci sezony však Lord Hesketh svou snahu o vychování dalšího britského mistra světa vzdal a James byl rázem bez práce.
Naštěstí pro Hunta však z McLarenu odešel Emmerson Fittipaldi a tak James zamířil k britské stáji. Změna stáje byla znát, James se hned zařadil k nejrychlejším, ale vyhrávat dokázal až poté, co se naučil krotit své emoce. I tak však míval občasné záchvaty vzteku.
Několikrát napadl pěstmi jiného jezdce nebo traťové maršály, několikrát si stoupl doprostřed dráhy a křičel nadávky na zmatené protivníky. I tak si však dokázal najít v paddocku několik přátel, mezi jeho největší přátele se řadil Niki Lauda, se kterým v roce 1976 svedl napínavou bitvu o titul.
Poslední sezona v barvách týmu Wolf. Po VC Monaka 1979 Hunt ukončil kariéru.
Lauda se tehdy nevzdal ani po vážné nehodě při VC Německa, kdy málem uhořel. Na trať se vrátil a až do posledního závodu bojoval. Z promáčené VC Japonska však raději odstoupil, protože si nebyl jistý svou bezpečností v případě setrvání na trati. Hunt zůstal, dojel třetí a tím si zajistil titul.
Po titulu to však s Huntem šlo z kopce. Strávil dvě další sezony v McLarenu a po několika závodech pro tým Wolf v roce 1979 kariéru ukončil.
To pro něj však znamenalo ještě větší sklony k pití a depresím, protože se s civilním životem neuměl vyrovnat. V roce 1980 začal s Murraym Walkerem komentovat přímé přenosy ze závodů.
Jamesovy opravdu nebylo nic svaté, během svého prvního přenosu vypil dvě láhve vína, brzy se však stal uznávaným komentátorem.
James Hunt byl díky svému vzhledu a nekonvenčnímu chování velmi oblíbený u veřejnosti. Měl skvělé vyjadřovací schopnosti, mluvil hlubokým hlasem se silným přízvukem a řekl vždy to, co říct chtěl.
Interview po vítězné VC Velké Británie 1976. Zde je vidět typický příklad Huntova chování, žertuje a během rozhovoru si klidně zapálí cigaretu...
Absolutně však nenáviděl módu a oblékání, nejčastěji nosil roztrhané džíny a často chodil bez bot, dokonce i při formálnějších příležitostech. Hodně pil, denně vykouřil 40 cigaret...Zkrátka, James Hunt si s ničím moc nelámal hlavu. Příležitostně si vyzkoušel i drogy.
Obdivovalo ho spoustu žen, jednu z nich, modelku Suzy, si nakonec vzal. Poté ho však opustila a začala žít s hercem Richardem Burtonem.
I druhé manželství skončilo rozvodem, ale s tím rozdílem, že z něj vzešli dva synové. Potřetí se Hunt zamiloval do Helen, která kromě toho, že byla krásná, byla také o polovinu mladší než on.
Patnáctého června 1993 přijala Helen Jamesovu nabídku ke sňatku. O pár hodin později však Hunt dostal velice silný infarkt a zemřel ve věku 45 let. Vzhledem k jeho životnímu stylu to bohužel nebylo nic, co by se nedalo očekávat.
I tak však jeho smrt mnohé zaskočila. Niki Lauda po jeho smrti prohlásil: "Byl to ten nejcharismatičtější člověk, který kdy ve Formuli 1 byl."
Takový byl život Jamese Hunta. Vše si vydřel sám, začínal od nuly, přesto se vypracoval až k mistrovskému titulu. Byl to však také nespoutaný a nepoučitelný rebel, který vlivem cigaret, alkoholu a velmi nezdravého životního stylu zemřel v mladém věku.