Proč vůz F1 nedokáže jet rychlostí 400 km/h? Rekord Hondy stále nepřekonán

Jeden z neoficiálních grafických návrhů nového Toro Rosso STR13 | foto: Sean Bull

Jak rychle dokáží jet monoposty Formule 1? Abychom na jednoduchou otázku dokázali odpovědět, je zapotřebí z vozů sundat téměř všechny aerodynamické prvky, které jim dodávají přítlak pro závody Grand Prix, a samozřejmě je zapotřebí též najít dostatečně dlouhou a rovnou trať.

Monoposty Formule 1 totiž nejsou konstruovány na to, aby dosáhly co nejvyšší rychlosti. Monoposty mají desítky komponentů, které se starají o to, aby měly dostatek přítlaku v zatáčkách. Díky tomu jsou sice pomalejší na rovinkách, ale co se času na zajetý okruh týče, jsou mnohem rychlejší.

Honda v roce 2006 zkusila zjistit, jestli by dokázal její monopost překonat rychlost 400 km/h, což by byl světový rekord v rychlosti Formule 1.

Davidson, Anthony | foto: Honda Racing F1

Rychlost objektů obecně ovlivňují hustota vzduchu, aerodynamický odpor, třecí síly a v případě uměle vyvolaného pohybu výkon. Pokud by Honda neodstranila téměř všechny aerodynamické prvky, vůz by byl schopen dosáhnout rychlosti okolo 350 km/h. Monoposty pro zajímavost kladou přibližně pětkrát vyšší aerodynamický odpor než sportovní vozy, se kterými se setkáváme na silnicích. Odstranění téměř všech aerodynamických prvků tedy byla nezbytnost pro dosažení co nejvyšší rychlosti. Všechny ale odstraněny být nemohly, vůz by se byl stal velice nestabilní. Inženýr Hondy, který měl na starosti tento rychlostní projekt, uvedl, že kdyby zcela aerodynamicky prostý monopost F1 atakoval rychlost 400 km/h, vzlétl by.

Potřebný přítlak, a tedy i aerodynamický odpor jednotlivých monopostů, se liší trať od trati. Například v Monaku, kde je hodně pomalých zatáček a krátké rovinky je důležitější rychlost v zatáčce než na rovném úseku dráhy, vozy jsou nastaveny tak, aby produkovaly co nejvíce přítlaku. Naopak v Monze je zapotřebí málo přítlaku, aby byl vůz co nejrychlejší na dlouhých rovinkách a v rychlé zatáčce Parabolica. I přesto se v Monze nedosahuje nejvyšších rychlostí, ty jsou dosahovány v Mexiku. Autódromo Hermanos Rodríguez se nachází v nadmořské výšce 2250 metrů, díky čemuž je zde řidší vzduch, který neklade vozům takový odpor. Moderní Formule 1 s hybridním pohonem zde dosáhly rychlostí až okolo 370 km/h.

Co se úprav Hondy na rychlostí test týče, inženýři upravili sklon pneumatik, pořádně je nahustili a odstranili zadní spoiler. Ten způsobuje opravdu velký přítlak a tím i odpor vzduchu. Když dnes piloti využijí systém DRS a sklopí jeho část, monopost zvládne jet rychlostí hned o 15 km/h vyšší. Přední spoiler na voze sice zůstal, avšak došlo k výraznému snížení jeho účinnosti. Pokud by přítlak nebyl redukován, došlo by ke ztrátě přilnavosti zadní nápravy monopostu. Díky tomu, že došlo k regulaci sklonu předního spoileru, byl přítlak v zadní části vozu produkován difuzorem. Co se úprav týče, Honda do zádi přidala „ploutev“, která měla za úkol korigovat nestabilitu monopostu způsobenou nárazovým bočním větrem.

Samotný pokus Honda uskutečnila na bonnevillské solné pláni, kde ale díky nestabilnímu povrchu vůz nemohl použít klasické hladké pláště. Honda tak zvolila pneumatiky do přechodných podmínek, díky čemuž měl vůz potřebnou trakci. Pilotem se stal Alan van der Merwe, který aktuálně jezdí s Medical carem ve Formuli 1 a loni pomáhal zachraňovat Romaina Grosjeana po jeho nebezpečné nehodě v Bahrajnu.

van der Merwe, Alan | foto: A1 Grand Prix Media

Monopost Hondy nabíral rychlost po dobu přibližně pěti mil, a následně projel měřeným úsekem dlouhým jednu míli. Aby došlo k vyloučení pomoci větru na výslednou rychlost, musel se stejný test provést v opačném směru do jedné hodiny od prvního testu. Modifikovaný monopost Hondy dosáhl rychlosti 397 km/h.

Nemohl by však novodobý hybridní monopost Formule 1 jet rychleji než patnáct let starý monopost? Ostatně nové vozy jsou v kvalifikacích rychlejší o dobré tři sekundy, než vozy z roku 2006. Novodobé monoposty mají navíc přibližně o 300 koňských sil více než měly monoposty před patnácti lety, a tak by musely být bez aerodynamických prvků přece ještě rychlejší, že?

Přibližně polovina z nově nabytých koňských sil je ale produkována novým hybridním systémem, který by nebyl schopen dodávat stále stejný výkon po celou dobu testu. Novodobé monoposty jsou navíc o celých 150 kilogramů těžší, než jejich předkové a dalším problémem je jejich šířka, současné vozy jsou přibližně o dvacet centimetrů širší než formule 1 z roku 2006 a tím vzrostl i jejich odpor vzduchu v přední části. Rekord Hondy z roku 2006 tak zřejmě zůstane zatím nepřekonán...

Doporučit článek

Diskuze:

Počet příspěvků: 9 Přidejte vlastní názor…

Další zprávy