Dva klíčové technické prvky startu jsou: teplota pneumatik a příprava spojky. Přilnavost pneumatik k povrchu dráhy a stabilita spojky jsou prvořadými prioritami pro dosažení perfektního startu.

Každý pilot má po boku svého závodního inženýra řídicího inženýra - ti jsou zodpovědní za správný průběh všech příprav před startem. Tato práce začíná na počátku víkendu cvičnými starty - například v Monaku piloti mohou starty nacvičovat na konci tréninků.

Ideální je, když jezdec nacvičuje svůj start na roštu v místě, o kterém předpokládá, že ho v neděli zabere. Řídicí inženýr poté analyzuje přilnavost pneumatik, úroveň přilnavosti povrchu dráhy a teploty pneumatik, stejně jako nastavení spojky založené na protočení kol, k němuž došlo. To vše je před nedělí zanalyzováno.

Co se týče přípravy závodní spojky, snažíte se nalézt něco, co je konzistentní. Jde o nalezení určitého bodu záběru, kdy je spojka stabilní.

Při nájezdu na rošt vidíte jezdce, jak protáčejí kola, čímž zahřívají zadní pneumatiky. Dostává se do nich teplota a ony se dostávají do pracovního rámce. Protáčet kola nemůžete, kolik chcete. Výkonnostní inženýr a řídicí inženýr monitorují v tom kole přes telemetrii teploty a radí jezdci, kolik jich má ještě udělat.

Přípravy Red bullu na startovním roštu (foto: Red Bull Racing)

Pneumatiky předtím byly v zahřívacích dekách a na roštu jsou zahřívány ráfky. Mechanici odcházejí na poslední možnou chvíli, než sundají deky, aby udržely co nejvíce tepla. Do ráfků při nájezdu ke startu dostávají teplo také brzdy, což udržuje teplotu. Příprava pneumatik týmem a jezdcem při jeho cestě na rošt je pro start kritická.

Někteří jezdci si v Barceloně například stěžovali na to, že vítěz kvalifikace Nico Rosberg vedl pole příliš pomalu, kvůli čemuž jim během toho pomalého kola pneumatiky vychladly. Tím ale Mercedes příliš netrpí.

Úroveň přilnavosti povrchu dráhy může na startu také dělat rozdíly. Největším příkladem toho byl nový asfalt v loni v Austinu, kde byl start ze špinavé strany roštu obrovskou nevýhodou oproti čisté straně. Dokonce tak velkou, že se Ferrari rozhodlo Massu penalizovat pomocí narušení pečeti převodovky, a tak mohl Alonso startovat z čisté strany.

Normálně se rozdíl mezi čistou a špinavou stranou roštu pohybuje kolem jednoho či dvou míst získaných před první zatáčkou. Ferrari mělo minulý rok pravidelně výborné starty, čímž doháněli svůj deficit z kvalifikací.

V čem spočívalo jejich tajemství? Všechno to je o proceduře a o tom správně provést vše to, co jsme si popisovali výše. Také jde o to poskytnout jezdcům tu nejlepší šanci pro to, aby to dělali pravidelně.

Správně odstartovat s vozem F1 je umění (foto: Mercedes AMG F1 Team)

Když je pilot připraven ke startu, uvolňuje jednu ze svých dvou spojkových páček na volantu, drží motor na 13 000 ot/min či přesně na té úrovni, kterou mu sdělí jeho řídicí inženýr. Když pak světla zhasnou, uvolňuje druhou páčku. Cílem je sladit požadavky na krouticí moment, aniž byste příliš protáčeli kola, a zároveň neudusit motor, abyste měli perfektní odpich.

Přimět pilota k tomu, aby si zvykl to správně dělat pod tlakem a opakovaně, je velmi těžké, jak jde vidět z nekonzistentních startů mnoha jezdců F1. Ferrari má optimalizované řídicí systémy a piloti jsou schopni pravidelně podávat dobré výkony.

Tohle všechno společně s neustále přesným obrázkem o teplotách pneumatik, úrovních přilnavosti, informacemi o směsích pneumatik, mapováním motoru a cvikem pilotů vede k perfektnímu startu.