Toro Rosso si letos podrželo svou typickou designovou filozofii - i loni mělo nejzřetelnější vykrojení v nose, které je letos o něco hranatější, a extrémně podseknuté bočnice. Stejně jako Sauber je na zádi omezeno tím, co nadiktuje Ferrari v oblasti motoru, převodovky a KERSu, které z Maranella odebírá.
Tým minulý rok do Belgie přivezl nový nos, ten letošní je ještě vyšší i plošší. Deflektory umístěné hned za nosníky křídla po stranách nosu odkloňující proudění z pod auta jsou poměrně velké.
Představené tříprvkové přední křídlo s třemi vertikálními křidélky na jeho bočnicích pocházelo z loňského vozu. Přední část (T-tray) podlahy stejně jako loni nedrží žádná vzpěra.
Již před dvěma lety se dceřiná stáj Red Bullu vydala cestou mírného podseknutí bočnic, které mělo pomoci v proudění k difuzoru ve spodní části vozu. Loni toto podseknutí dosáhlo za cenu menšího prostoru uvnitř bočnic a zvýšení těžiště extrému. Tým toto řešení přesto shlédává jako výhodné - věří, že aerodynamické přínosy vynahradí mechanické ztráty, proto si je po zákazu foukání podržel i letos.
Horní ochranný oblouk s hlavním otvorem pro přívod vzduchu k motoru je podpírán pouze dvěma pilíři, má čistější linie a byl zmenšen a je zatím zřejmě nejmenším ze všech dosud představených. To bylo umožněno i díky využití kovových struktur uvnitř.
Při nižších rychlostech může velmi malý otvor sání omezit výkonnost motoru, při těch vyšších naopak nebude narušovat proudění vzduchu kolem, což naopak snižuje probémy s turbulencemi ovlivňujícími zadní křídlo.
Pod airboxem se nachází další, nezvykle velký kulatý otvor sloužící zřejmě pro chlazení převodovky a KERSu.
Výfuky se nacházejí v místech, kde končí bočnice, tedy velmi blízko zadních kol. Zdá se, že konzervativně směřují pod nízkým úhlem na spodní část zadního křídla. DRS v horní části doznalo změny - loni byla klapka ovládána pomocí dvou prvků v třetinách křídla, nyní ji ovládá mechanismus kompaktních rozměru v jeho středu.
Difuzor vychází z loňského designu, při pohledu zezadu jsou však na krytu motor patrné další diagonální otvory (podobné těm, které loni používal například Mercedes), které krom toho centrálního pomáhají udržet teploty pod kapotou v únosných provozních mezích.
Srovnání s loňským vozem STR6
Technické specifikace
- šasi: kompozitní struktura monokoku
- karosérie: kompozity z uhlíkových vláken
- přední zavěšení: horní a spodní ramena z karbonu, torzní tyče a zkrutné stabilizátory, push-rod
- zadní zavěšení, horní a spodní ramena z karbonu, torzní tyče a zkrutné stabilizátory, pull-rod
- tlumiče: Sachs
- řízení: Scuderia Toro Rosso
- převodovka: sedmirychlostní hydraulická
- spojka: třílamelová (pull type) Sachs
- brzdové třmeny, destičky, kotouče: Brembo
- chladící systémy (radiátory, výměníky tepla): Scuderia Toro Rosso
- vybavení kokpitu: Scuderia Toro Rosso
- pásy: OMP
- volant: Scuderia Toro Rosso
- sedačka: konstrukce z uhlíkových vláken, tvarováno dle pilota
- hasicí systém: Scuderia Toro Rosso / FEV
- kola: Advanti Racing
- palivová nádrž: ATL
- celková hmotnost: 640 kg (včetně pilota a kamer)
Motor: Ferrrari 056, V8 + KERS
