Podobně by se dala charakterizovat i kariéra francouzského pilota Oliviera Panise…
Motto: „Má rodina je pro mne nejdůležitější.” Olivier Panis Mezi koníčky tohoto sympatického francouzského pilota patří především rychlost, ať už na silnici nebo vodě a nebo ve vzduchu, rád hraje tenis, jezdí na kole a cvičí v posilovně. Jeho velkým přáním je naučit se vařit. Ať už se Olivierovi daří nebo ne, oporou je mu vždy manželka Anne, syn Aurélien a dcera Caroline, rodina je dle jeho samotného tím nejdůležitějším co má. Počet ujetých okruhů, tisíciny vteřiny nebo mistrovské body, to vše je pomíjivé, přesvědčil se o tom sám na vlastní kůži při těžké havárii v Kanadě 1997 a možná právě proto to tak cítí…
Cesta do formule 1…
Stejně jako převážná většina pilotů před ním i po něm, získal první zkušenosti s motokárou, a to v roce 1979 ve svých 13 letech. Cesta do vysněné formule 1 pak vedla přes francouzskou formuli Renault a seriály Formule 3 a Formule 3000, kde se setkal s budoucími soupeři Davidem Coulthardem a Rubensem Barrichellem. Až ve své druhé sezoně v mezinárodní F3000 v roce 1993 však přesvědčil a získal spolu s titulem i smlouvu ke vstupu do světa F1.
Ligier a vítězství v GP Monaka 1996…
V první sezoně ve formuli 1 startoval Olivier s vozem týmu Ligier. Automobilka Renault, dodávající motory famóznímu týmu Williams jehož piloti vládli okruhům, byla nucena francouzskou vládou také k dodávce motorů národnímu týmu Ligier, ale francouzský monopost měl do kvalit Williamsu příliš daleko. Olivier se přesto ukázal jako nejlepší nováček, získal vynikající 2. místo na Hockenheimringu v Německu a především dokončil všech 16 závodů sezony 1994.
Cesta vzhůru pokračovala i v další sezoně. Ligier JS41 s motorem Mugen Honda vypadal, jako přelakovaný Benetton 195, vznikl totiž ve spolupráci s tímto týmem. Opět to ale nebyl vůz se kterým by se dalo konkurovat nejlepším, přesto získal Olivier další 2. místo v Adelaide a dosud své nejlepší celkové umístění v kariéře. Se ziskem 16 bodů skončil v sezoně 1995 na 8. místě celkově. Radost z výsledku však kazí fakt, že když Aguri Suzukiho vystřídal Martin Brundle, byl ve většině závodů lepší než Olivier.
Vyhlídky týmu na sezonu 1996 byly velmi špatné, tehdejší týmový šéf Tom Walkinshaw z týmu odešel spolu s polovinou mechaniků i techniků a také sponzorů. Týmovým kolegou Oliviera byl Pedro Diniz a tým nasazoval až do poloviny sezony starý JS41, přesto oba piloti získali po bodu za šestá místa a Olivier při šťastné deštivé GP Monaka i své první a dosud jediné vítězství. Po startu ze 14. pozice kroužil trpělivě a především velice rychle na kluzkém městském okruhu bez nejmenší chyby a technických problémů, které řádně zredukovaly pole soupeřů před ním, až pod šachovnicový praporek pro vítěze!
Prost – famózní forma, těžká havárie, ústup…
V roce 1997 odkoupil stáj Ligier čtyřnásobný mistr světa Alain Prost, tým startoval s vozem Prost / Ligier JS45 poháněným velmi dobrým agregátem Mugen Honda a obouvajícím debutující pneumatiky Bridgestone. Toto spojení bylo překvapivě výkonné a především pneumatiky udivovaly trvanlivostí. Olivier se povětšinou díky strategii jediné zastávky v boxech pravidelně objevoval na předních pozicích v cíli, rodila se nová hvězda, všichni mluvili o vynikajícím citu pro vůz a jeho ladění, Olivier získal další 2. místo, tentokrát v Barceloně. Pak však přišel zlom o kterém mluvil v počátku zmíněný Mike Donohue. Při výborně rozjeté Grand Prix Kanady v Montrealu ztratil vinou technické poruchy Olivier kontrolu nad monopostem a čelně narazil do betonové zdi. Výsledkem hrozivé havárie byla komplikovaná zlomenina obou dolních končetin. Pilot se snažil rekonvalescenci co nejvíce urychlit, tvrdě pracoval na fyzické kondici a odměnou mu byl návrat na 6. bodované pozice při GP Luxemburgu na Nürburgringu.
Ale pohromy nekončily, naopak pokračovaly i v roce 1998. S novými technickými předpisy se hlavní konstruktér týmu Prost Loic Bigois nedokázal vypořádat a vůz s označením AP01 byl příliš těžký a ani poměrně silný motor Peugeot nic nezměnil na mizivé konkurenceschopnosti. Olivier nedokázal získat ani jediný bod a po skvělém začátku předchozí sezony to bylo kruté procitnutí.
Konstrukce vozu AP02 se ujal velmi úspěšný John Barnard, ale ani jemu se nepodařilo dát Olivieru Panisovi a Jarno Trullimu odpovídající materiál. Olivier v sezoně 1999 získal pouze 2 body, byl situací velmi frustrovaný a prakticky po 6 letech v jednom týmu začal uvažovat o změně, bohužel však váhal příliš dlouho a o hasnoucí hvězdu v F1 zpravidla zájem nebývá.
McLaren a znovunalezení sama sebe…
Nakonec se Olivier Panis rozhodl ze světa závodů F1 odejít, kontaktoval Mercedes, zda by neměl o jeho služby zájem v seriálu DTM a byl pozván k testovacím jízdám. Olivierovy kvality nepřešly bez povšimnutí a dostal nabídku, nikoliv na závody v DTM, ale na testování a vývoj monopostu McLaren, konkrétně MP4-15. Olivier dosahoval při testech srovnatelných časů s Mikou Häkkinenem i Davidem Coulthardem, závodními piloty týmu, získal tak půdu pod nohama, bývalou jistotu a především ztracenou motivaci, udivoval schopností analyzovat problémy, nacházet řešení, a tak zvyšovat výkonnost vozu. Na konci sezony 2000 obdržel několik nabídek na místo závodního pilota pro sezonu 2001. McLaren Mercedes si velmi cenil Olivierových schopností, ale přestože mu vedení týmu nabízelo až neuvěřitelný plat, možnost návratu na závody F1 dostala přednost.
BAR – oslnivý comeback se nekoná…
Po debutu angloamerického týmu BAR ve formuli 1 v roce 2000 a uvolnění Ricardo Zonty, hledal tým dvojku k Jacquesovi Villeneuvovi a Olivier Panis byl správnou volbou. Silně motivovaný pilot vytvořil požadovaný tlak na Villeneuva a především v počátku sezony byl i překvapivě lepší. Smůla v podobě technických problémů se však lepila na gumy jeho BAR 003 a na konci sezony zdobilo účet pouze 5 mistrovských bodů, což bylo velmi málo z toho, co si Olivier sliboval a především z toho, co mu sliboval management týmu. Nejsvětlejším okamžikem sezony 2001 byl závod v Brazílii, kde dojel z 11 místa na startu 4. těsně za Heidfeldem poté, co mocně finišoval a zvedal diváky z tribun.
V sezoně 2002 Olivier jakoby opět ztratil motivaci, ale je těžké hledat cíle, když se musel znovu a znovu potýkat s neustávajícími technickými problémy, vždyť nebylo Grand Prix, ve které by mu v tréninku nebo přímo při závodě nevypověděl službu motor, převodovka, elektronika, hydraulický systém nebo jiná součást BAR 004. Příjemným okamžikem těžké sezony bylo tak pouze 5. místo v Silverstone a 6. na legendární Monze, kde Olivier předvedl vynikající stíhací jízdu ze 16. místa na startu. Výsledné 3 body za celou sezonu utvrdily Oliviera v nutnosti změny.
Toyota – těžký rok se záblesky úspěchu...
Podpisem smlouvy s týmem Toyota si nesporně našel Olivier řádně velkou motivaci, ale s jeho mladým a v F1 nezkušeným týmovým kolegou Cristiano da Mattou po boku, čekala Oliviera nelehká sezona. Přestože stáj disponovala jedním z největších rozpočtů, chybějící zkušenosti po teprve první sezoně v F1 nešlo smazat mávnutím kouzelného proutku. Rok 2003 může být charakterizován jako další Olivierovo zklamání, přesto se objevily záblesky úspěchu. Především v první polovině sezony trpěl Olivier nespolehlivostí vozu a jezdeckou smůlou. Ze 16 závodů viděl cílovou vlajku pouze v 7 případech, z toho třikrát na bodované pozici. O své rychlosti ale opět přesvědčil. Ve 12 závodech startoval z Top10 a v nejdůležitějších závodech pro obchodní politiku Toyoty šel ještě dál. V USA se kvalifikoval na místě třetím a v Japonsku na místě čtvrtém. S jeho výkony, ale především loajalitou vůči týmu a podporou týmového kolegy, byl zaměstnavatel natolik spokojený, že Olivierovi, tou dobou nejstaršímu jezdci závodního pole, prodloužil smlouvu o další rok.
Statistické údaje:
Národnost: francouzská
Datum narození: 2. září 1966
Místo narození: Lyon (Francie)
Bydliště: Grenoble (Francie)
Výška: 173 cm
Váha: 72 kg
Osobní www stránky: www.olivier-panis.com
Počet startů: 141
Počet bodů: 70
Počet vítězství: 1
Pole Position: 0
Nejrychlejší kola: 0
Stupně vítězů: 5
Debut v F1: GP Brazílie 1994
První vítězství: GP Monaka 1996
Počet titulů mistra světa: 0
Kariéra chronologicky:
1981 – 1987 motokáry
1987 vítěz Volant Elf / okruh Paul Ricard
1988 francouzská formule Renault
1989 francouzská formule Renault / šampión
1990 francouzská F3 / 4. místo celkově
1991 francouzská F3 / 2. místo celkově
1992 FIA F3000
1993 FIA F3000 / šampión
1994 F1 Ligier – Renault / 9 bodů a 11. místo celkově
1995 F1 Ligier – Mugen Honda / 16 bodů a 8. místo celkově
1996 F1 Ligier – Mugen Honda / 13 bodů a 9. místo celkově
1997 F1 Prost / Ligier – Mugen Honda / 16 bodů a 9. místo celkově
1998 F1 Prost – Peugeot / 0 bodů a 18. místo celkově
1999 F1 Prost – Peugeot / 2 body a 15. místo celkově
2000 F1 McLaren – Mercedes / testovací pilot
2001 F1 BAR – Honda / 5 bodů a 14. místo celkově
2002 F1 BAR – Honda / 3 body a 14. místo celkově
2003 F1 Toyota / 6 bodů a 15. místo celkově
* Aktualizace 23. února 2004
