Pokud pomineme předsezónní rétoriku, kdy se týmy nemohou a vlastně ani nesmějí tvářit poraženecky, nejvíc asi "zapůsobilo" Marchionneho prohlášení z května před Grand Prix Španělska 2016. Do výroku prezidenta Ferrari o nutném vyhrávání, které zůstalo bez naplnění, se opřelo později mnoho komentářů a jeho výrok mu byl často připomínán.
"Všechny naděje v roce 2016 vzaly zasvé," lituje Marchionne a přiznává, že jeho výzva vítězit a získat titul mohla být odvážná až drzá, on sám připustil, že musel "vypadat hloupě". I proto je v letošní zimě takříkajíc "ticho po pěšině" a linou se šeptandy, že v Maranellu se obávají dalšího chybného kroku, o titulu se nikdo raději nezmiňuje.
"Pokud mi konkrétní zaměstnanec řekne, že náš vůz je o čtyři vteřiny rychlejší než ten předchozí, nemám důvod a vlastně ani na výběr, musím mu věřit. Intelektuální poctivost je důležitá, ale přiznávám, že jsem po své vizi musel vypadat hloupě," sypal si čtyřiašedesátiletý rodák z italského Chieti symbolický popel na hlavu. O kterého "zaměstnance" šlo Marchionne konkrétně nezmínil, ale mohlo by jít o technického ředitele Jamese Allisona, který od 1. března nastupuje u konkurence v barvách Mercedesu.
Nejblíž vítězství bylo Ferrari v Barceloně. Zůstalo jen u naděje | foto: Scuderia Ferrari
"Je evidentní, že tehdy byly určité problémy s tokem informací, ale tato záležitost byla od té doby dána do pořádku," vysvětluje nyní prezident Scuderie Ferrari situaci. Dá se očekávat, že poučen z loňského faux-pas bude volit obezřetnější slova. Jenže není to tak, že lidé právě často a rádi slyší optimistická slova? Jednak proto, aby se měli na co těšit a pak aby měli komu a na co nadávat, když se slunné předpovědi nenaplní?
