Když se člověk rozhlédne paddockem Formule 1, těžko by hledal náročnější a zapomínanější povolání spojené s královnou motorsportu, než práci závodního mechanika. Cestují stejně jako zbytek týmu, na okruh dorazí první a odcházejí poslední, musejí si udržovat fyzickou kondici na vysoké úrovni... O životě hvězd a milionech dolarů na účtě si však mohou nechat jen zdát. Ne nadarmo je Jackie Stewart nazývá jedinými profesionály v motorsportu.
Než se Bernie Ecclestone ujal vedení F1, zavedl zákaz jakýchkoliv úprav na voze 24 hodin před závodem a ustanovil pravidelné časy tréninků, bylo běžnou praxí, že tréninky probíhaly ve třech různých dnech a to jednou ráno, podruhé večer. To znamenalo jediné - non stop práce v garáži.
Pro většinu mechaniků byl závodní víkend nepřetržitou pracovní záležitostí. Přičteme-li k tomu neexistující dálníční síť či tunely po Evropě, jejichž nedostatek komplikoval cestování, byl takový život mnohem náročnější, než je tomu v současnosti. Celkový počet mechaniků všech týmů dohromady byl tehdy navíc nižší, než kolik jich nyní pracuje u jedné stáje.
Trénování zastávky v boxech u Lotusu (foto: Jana Šrámková)
Náročné to bylo i z dalšího důvodu. Když tehdy pilot usedl za volant, nikdo nevěděl, zda se ještě vrátí zpět. A protože měl každý závodník se svými mechaniky kamarádské vztahy, znamenala smrt na okruhu ztrátu přítele. Navíc s palčivou otázkou, zda nehoda nebyla důsledkem něčeho, co bylo či nebylo uděláno a kdo za to může.
Mechanici dnes mají mnohem menší pracovní rozpětí, protože jim při práci pomáhají inženýři a další techničtí pracovníci. Avšak i když se změnilo opravdu hodně, něco zůstává dodnes stejné. Dlouhé hodiny práce, neustálé cestování, stres, radost a další emoce během závodů, navíc s pocitem zodpovědnosti.
Své o tom může vyprávět například Marc Priestley, který pracoval jako mechanik McLarenu. Během deseti let tam zažil mnoho zklamání - poruchy vozů, ztracené závody i šampionáty. Vše si dodnes živě vybavuje. "Přál bych si, abychom byli schopni dát Kimimu (Räikkönenovi) jeho první titul," lituje ztracených příležitostí v roce 2003 a především 2005.
Těžko uvěřit (foto: Red Bull Racing)
Tyto chvíle však střídají i vítězství, která mechanici rozhodně umějí oslavit. "Neptejte se, ale byla chvíle, kdy slova sněžný skútr, nahota, Jaegermeister, 3 hodiny ráno a teplota -30°C mohla být použita v jedné větě," zněl například jeden jeho příspěvek na Twitteru. Asi nikoho nepřekvapí, že při této příležitosti byl hostem Kimiho Räikkönena, kterého navšívil ve Finsku.
I přesto, že měl tuto práci velmi rád, rozhodl se v roce 2009 odejít. Na motorsport a F1 však rozhodně nezanevřel - začal se věnovat žurnalistice. "Přesunul jsem se k novinařině, protože mě hodně baví psát a mluvit o F1. Mám skvělé zážitky, které mohu sdílet s fanoušky. Psaní jsem měl vždy rád, takže to byl jednoduchý přechod," popisuje pro F1News Priestley.
A zda mu někdy chybí jeho bývalé zaměstnání? "Někdy mi chybí zastávky v boxech a další práce, ale mám to štěstí, že se stále mohu zúčastňovat závodů a být součástí F1 díky novinářské profesi, takže je to ok. Rozhodně mi nechybí ty neuvěřitelně dlouhé hodiny práce a to neúnavné celoroční cestování," vzpomíná a dodává, že poté, co založil rodinu, se mu zkrátka změnily priority.
Manželství a rodině tento způsob života, především kvůli nedostatku času, příliš neprospívá. Není náhodou, že je většina mechaniků rozvedených. Tuto práci zkrátka nelze dělat bez stoprocentního nasazení a nadšení.
Mechanici, ktori su…
