Nejprve si připomeňme konfiguraci 3340m dlouhého okruhu a rozmístění jednotlivých sektorů. První se táhne od startovní rovinky po sjezd z kopce k páté zatáčce Mirabeau. Obsahuje první pomalou zatáčku, pak velmi rychlou Massenet a středně rychlou u kasina, kde je velmi důležitý co nejvyšší aerodynamický přítlak.
Druhý sektor začíná nejpomalejším úsekem ze všech letošních tratí, kde aerodynamika nehraje žádnou roli - ve vlásence u Grand Hotelu (Loews) padá rychlost až k 40 km/hod a otáčky k 6 tisícům ot/min. Dlouhý sektor pokračuje tunelem, za nímž se nachází pomalá šikana a velmi rychlá 12. zatáčka opět s důrazem na aerodynamický přítlak.
Za ní před bazénem a velmi rychlou šikanou následuje třetí sektor a opět pomalá pasáž - šikana 15/16 a kolem kavárny Rascasse a 19. zatáčky s důrazem na mechanický grip, poté sprint na cílové rovince.
Na pomezí těchto tří sektorů se nacházejí čidla měřící maximální rychlosti, to čtvrté (speed trap) najdeme za tunelem, konkrétně 175 metrů před zatáčkou č. 10.
Článek o nastavení vozů pro městský okruh v Monaku a jeho technických nárocích zde.
Mapka okruhu (zdroj: FIA)
Své kolo dnes nejlépe zvládl Schumacher, jenž v něm jako jediný z první desítky poskládal dohromady všechny své rekordní sektory. Podobný kousek se dnes podařil již jen Di Restovi a De La Rosovi, který po heroickém výkonu málem předstihl obě Marussie. Pokud by se Rosbergovi podařila podobná věc, byly by oba Mercedesy v první řadě.
V prvním sektoru dnes vládly Mercedesy a Lotus Romaina Grosjeana, držel se i Hamilton s McLarenem. Druhý sektor s prudkým brzděním do Mirabeau a vůbec nejtvrdším za tunelem, kde piloti musí na pedál dupnout silou až 140 kg, ovládly opět Mercedesy a místo Grosjeana zde zářil Webber s Red Bullem.
Hamilton zde ztrácel téměř tři, Button dokonce osm desetin sekundy - McLaren byl perfektní v rychlých zatáčkách, trápil se však při brzdění, protože na to nedokázal dost dobře prohřát pneumatiky.
Buttonovi by zřejmě prospělo, kdyby jezdil s maximálním přítlakem stejně jako Lewis, kvůli problémům s vyvážením však musel volit drobný aerodynamický kompromis, což mělo pozitivní efekt při dosahování vysokých maximálních rychlostí - o ty však v Monaku nejde.
Tabulka č. 1 - Přehled časů v sektorech
Králem třetího sektoru byl Webber, který právě zde vydoloval postavení v první řadě. Zvládl ho o 0,237 sec rychleji než Schumacher a po Němcově penalizaci dědí postavení na čele startovního roštu. Krom Mercedesů zde stíhal i Hamilton a opět Grosjean.
Rychlé zatáčky kolem bazénu tvoří tu nejnáročnější část Monaka a jsou skvělým místem pro pozorování umění pilotů, kde z vozů ždímou maximum. Vždy jsem se nemohl vynadívat rychlé změny směru v šikaně 13/14 při rychlostech kolem 220 km/hod.
Je zde patrný úhel směrové odchylky kol a to, jak mají auta tendenci řítit se dále rovně. Tento úhel je zde kolem 4 či 5 ° a pneumatiky jej potřebují pro vytváření přilnavosti.
Tabulka č. 2 - Přehled maximálních rychlostí
Na "rovince" za tunelem byl nejrychlejší Hülkenberg, jemuž bylo naměřeno 282,5 km/hod. Nejpomalejší v tomto místě byly Saubery, které vsadily na maximální přítlak. Jejich aerodynamika však stále není na úrovní těch nejlepší, při tomto nastavení generuje vyšší odpor. Ani Kobajaši se nedostal přes 277 km/hod, rychlejší byly i vozy Marussie a HRT.
Na startovní/cílové rovince byly nejrychlejší McLareny (Button 272,6 a Hamilton 272,3 km/hod), čidlo se zde však nenachází na jejím konci, ale kousek za polovinou, zhruba 100 m před brzděním do první zatáčky.
