Zdálo se, že to bude zajímavý, pro domácí diváky úspěšný závodní víkend, provázený i slušným počasím. Podobně jako v pohoří Eifelu ležící Zelené peklo, jak se říká legendárnímu Nürburgringu, tak Österreichring leží v předhůří Dachsteinu v hornatém profilu, takže i tady bývá častým jevem proměnlivé počasí. Nicméně nabitý okruh se těšil na svého miláčka Niki Laudu, který měl našlápnuto k mistrovskému titulu a vše nasvědčovalo tomu, že právě tady završí svou úspěšnou cestu na trůn automobilového krále.
Začal to Ronnie
Už pátek (15. srpna) byl provázen trénink několika nepříjemnými okolnostmi, ze kterých ale ještě nikdo nic zásadního nevyvozoval. Ani když do boxů došel pěšky pobledlý Ronnie Peterson, jehož lotus serval v zatáčce Glatzkurve 45 metrů záchranného pletiva. "Ploty jsou OK, dneska jsem to opravdu ocenil. Do cesty se mi připletl pomalejší vůz, musel jsem prudce brzdit a hned se mi zablokovala kola. Vyletěl jsem mimo trať, ale skončilo to dobře," utrousil novinářům při čekání na opravu svého monopostu.
To už ale nemohl říci Wilson Fittipaldi.V Rindtově zatáčce se začal jeho copersucar zmítat a Brazilec si jen bezmocně kryl hlavu, když jeho vůz míříl do svodidel. Z kokpitu vylezl sám, ale ihned putoval na lékařské ošetření. Lékaři diagnostikovali dvojnásobnou frakturu zápěstí a velký otok v obličeji. Zjistilo se, že praskl svár závěsu levého předního kola, takže starší Fittipaldi nemohl vůz ovládat. Jeden díl proletěl hledím jeho přilby, ale naštěstí se všechno odbylo "jen" pořádným monoklem. Brazilec okamžitě po nehodě opustil okruh a odletěl do Londýna.
Ani v sobotu nebyl klid
O den později bylo na místě Fittipaldiho nehody opět rušno. Tentokrát skončil na svodidlech Brian Henton, který se však evidentně dopustil jezdecké chyby. Mechanici Lotusu tak měli zakrátko v garáži další vrak, o nějž ale nejevili velký zájem, protože pořád ještě dávali dohromady Ronnieho vůz. Angličan naštěstí vyvázl z nehody bez škrábnutí.
Po několika minutách se opět ozvaly varovné signály. Carlos Pace najížděl do zatáčky Vöest-Hügel (v roce 1977 po úpravách přejmenované na Hella-Licht "S") rychlostí kolem 265 km/h, když se ozvala rána a levý zadní závěs se zhroutil. Ihned se utrhlo kolo a přelétlo svodidla, kde zranilo dva přihlížející diváky. Brazilcův brabham klouzal podél svodidel téměř dvě stovky metrů, než se zastavil. Šokovaný Pace nejdřív nebyl schopen slova, když však po kontrole v ambulanci dorazil do depa, následovala prudká hádka s mechaniky.
Nedělní tragédie
Protože už v sobotu odpoledne krápalo, piloti přikládali velkou důležitost nedělnímu dopolednímu zahřívacímu tréninku, aby si vyzkoušeli různá nastavení vozů a jejich chování na trati s plnou nádrží. Američan Mark Donohue chvíli seděl v boxech a čekal na seřízení svého vozu, kolem půl jedenácté vyrazil na trať. V 10:32 prolétl kolem mechaniků na cílové rovince naposledy, pak už nastalo drama. Dejme slovo Laudovi, který krátce poté zastavil v depu: "Teď jsem se málem rozbil. Někdo tam vylétl přes svodidla, Peterson stál uprostřed tratě. Nikde žádné praporky, nic. Zjistěte, kdo to je..." Vedení závodu se pokoušelo volat na stanoviště, ale neúspěšně. Hlídka v zatáčce Vöest-Hügel byla zraněna. Až po deseti minutách bylo zřejmé, že obětí se stal Donohue. Markovi praskla v rychlosti kolem 270 km/h levá přední pneumatika, Penskeho pilot narazil na svodidlo pod úhlem třiceti stupňů, vzápětí zničil téměř čtyřicet metrů zábrany, dalších 70 metrů doslova proletěl skrze záchytné ploty, ty ho katapultovaly do vzduchu a jeho vůz nakonec zastavil až náraz na tyč držící reklamní tabuli.
Dobový tisk píšící o smrtelné nehodě Marka Donohuea (Rakousko, 1975). | foto: F1NEWS.cz
Ve zkrouceném vraku seděl pilot s nepřirozeně zvrácenou hlavou, takže se zdálo, že má zlomený vaz. Vzápětí k troskám doběhli E. Fittipaldi, Stuck a Evans. Brazilec zjišťuje Američanův puls, pak mu snímá přilbu. Donohue se probírá, komunikuje s piloty, ale sám se kvůli nabalenému pletivu nemůže dostat z kokpitu. Čeká se na záchrannou četu s hydraulickými nůžkami, lékaři se zatím věnují dvěma těžce zraněným členům traťové hlídky, které zasáhly díly Markova vozu. Po deseti minutách je Američan vytažen, vysvětluje, co se stalo: "Bylo to jako blesk z čistého nebe, vše se odehrálo ve zlomcích vteřiny. Vůbec nevím, co se vlastně stalo." Odmítá lékařské ošetření a asistuje naložení trosek vozu, kterému chybí obě přední kola, na transportér. Nakonec je na nátlak kolegů naložen na nosítka a ve VW Transporter převezen do závodní ošetřovny.
"Nic vážného, jen šok"
Stav jednoho z postižených maršálů je kritický (bohužel později svým zraněním podlehl), zatímco Markovu rodinu šéflékař uklidňuje: "Nevypadá to příliš zle, ale je v silném šoku." Přes Markovy protesty však důrazně doporučuje transport do Grazu k důkladné prohlídce. Nakonec Donohue usedá do vrtulníku a nevypadá, že by měl nějaké potíže. Drama začíná uprostřed letu - Američan je stižen srdečním kolapsem. Přítomný lékař okamžitě provádí resuscitaci a informuje nemocnici, kde se vše připravuje na operaci. Po čtyřhodinovém zákroku je diagnostikováno krvácení do mozku a odstraněna krevní sraženina. Boj o život vítěze 500 mil INDY (1971) trvá 60 hodin, ale je neúspěšný. Donohue v úterý 19. srpna umírá.
Co bylo příčinou?
Na okruhu se ještě v době Markova transportu horečně debatuje, co bylo důvodem jeho nehody. Někteří diváci jsou ochotni přísahat, že přední kolo u Američanova vozu dokonce upadlo, což nebylo možné zjistit, protože žádný filmový záznam neexistoval a na vraku ani jedno z předních kol nezůstalo. Good Year po nehodě vydal oficiální prohlášení: "Z levé přední pneumatiky ucházel vzduch. Ta je předmětem zkoumání." Tedy běžný defekt, dalo by se říci. Proč ale dodavatel pneu celému startovnímu poli bezprostředně po nehodě přikázal stáhnout typ 47 určený speciálně pro rychlé Rakousko, a přikázal použít dřívější směs 26/27?
Předseda tehdejší jezdecké asociace GPDA Denny Hulme zase ostře vyžadoval na řediteli závodu, aby byly z blízkosti trati odstraněny reklamní tabule. Vypadalo to, že Markova hlava narazila do tyče držící právě takový panel, ostatně přilba nesla stopy po nárazu. "Tabule musí pryč, jsou nebezpečné," zněl důrazný požadavek GPDA. Ředitel se bránil tím, že jde o placenou reklamní plochu, na což Hulme reagoval útočným: "To je vám kus plechu milejší než lidský život?" Pro závod už tabule byly pryč, leč poněkud pozdě.
Epilog
Pneumatikářská firma GoodYear, výrobce přileb Bell a Roger Penske byli na počátku roku 1976 obviněni ze zabití z důvodu nedbalosti. Žalobu podal právník Leonard Decaf v zastoupení Markovy vdovy, bývalé modelky Eden White, a dvou synů. Proces byl nakonec veden jen proti Goodyearu a Penskemu (Bell dosáhl mimosoudního vyrovnání v hodnotě 75 000 $), před porotou vystupovalo několik expertů i pilotů F1, a táhl se téměř deset let. Původní rozsudek z roku 1984 byl po odvolání za dva roky změněn státním soudem v Rhode Island - pozůstalým bylo přiznáno odškodné ve výši téměř 10 milionu dolarů
Závod v roce 1975 se pak jel za velice špatných povětrnostních podmínek a protože byl přerušen už v 29. kole z původních čtyřiapadesáti, dostali piloti jen poloviční počet bodů. Lauda si tak na definitivu titulu musel počkat na následující Grand Prix Itálie.
