Šlo o sezonu, kdy se mnoho týmů vychloubalo svými závodními auty pro boj o titul, včetně šestikolového Tyrrellu a komentátoři očekávali boje desetiletí.
Nakonec bylo vše jinak a šampionát se nesl ve znamení duelu mezi Ferrari a McLarenem. Počátkem sezony měl navrch Lauda nad anglickým playboyem Huntem a přijížděl na Nürburgring s náskokem 23 bodů.
Hrůzostrašná nehoda, kdy málem uhořel, ho však vyřadila na další 2 závody ze hry. Rakušan s návratem do kokpitu spěchal a bitvu o titul přes své zranění nevzdal.
Když nadešel poslední závod v Japonsku, Laudova výhoda nad Huntem byla jen 3 body. V den závodu byla taková mlha a silný hustý déšť, že musel být start posunut o 1,5 hodiny. Pilot Ferrari odstartoval ze třetího místa za Huntem, ale ihned zajel do boxů. Odmítl riskovat život v tak nebezpečných podmínkách na dráze.
Zbytek závodu se nesl v taktickém dojezdu Hunta na dostatečně bodované pozici. Ačkoliv propíchnul pneumatiku, dojel na třetím místě, které mu k získání mistrovského titulu o jediný bod stačilo.
