Trať dlouhá 5 338 m je poměrně nová, v kalendáři Formule 1 se objevila poprvé v roce 2005. Piloty zde uchvacuje zatáčka číslo 8 - dlouhá, levotočivá zákruta se čtyřmi vrcholy. Jedna z nejnáročnějších na projetí ideální stopou generuje největší třecí energii ze všech zatáček v letošním šampionátu a často významně ovlivňuje závodní strategie.
Z pohledu průměrného úhlu zatáčky se řadí na 3. místo v šampionátu, patři tedy k okruhům s nejprudšími zákrutami (průměrný okruh v tomto ohledu převyšuje o 22%). Nejvyšší rychlost dosahovaná na konci rovinky v Istanbulu loni činila 314 km/hod, čímž se řadí rovněž na 3. místo mezi nejrychlejší okruhy v tomto roce. Kvůli nadprůměrnému poloměru zatáček je trať ale až 5. nejrychlejší dle průměrné rychlosti na kolo.
Délka boxové uličky a její profil (zatáčky na jejím vjezdu) vymezují optimální palivovou strategii. Ztráta za průjezd boxy činí na zdejším okruhu 18,5 vteřiny. Dle pořadí nejvíce penalizujících okruhů mu tedy náleží 13. místo. Motory zde spotřebují 2,49 kg paliva na 5 km, což z něj dělá 5. nejnáročnější trať z pohledu spotřeby paliva (průměrná hodnota okruhů letošního seriálu je 2,42 kg/5 km).
Na závěr pár slov k nadmořské výšce, pro týmy se jedná o poměrně důležitou veličinu. Například na okruhu Interlagos si jezdci často stěžují na nedostatek přilnavosti a síly motoru. Piloti si během sezóny totiž zvyknou na určitou úroveň výkonnosti motoru a aerodynamiky, proto jízda v Brazílii ve výšce 750 m n. m. vlivem řidšího vzduchu znatelně obírá motor o sílu, snižuje výkonnost aerodynamiky i chlazení. Ztráty mohou dosahovat dvojnásobku hodnot vyjádřených procenty, mají tak opravdu dopad na celkovou výkonnost vozu. Trať v Istanbul Parku se nachází 125 m n. m. a panuje zde obvykle poměrně nízký tlak kolem 999,75 hPa - síla motorů bude tudíž o něco nižší, než tomu bylo při minulém závodu v Monaku, ale ne až tak, jak tomu je právě v Brazílii.
Komerční sdělení
